Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa

Kapitola devatenáctá. Náš čas v Bacalaru se naplnil. V minulém článku jsem se snažil poreferovat o dílčích aspektech naší dobrovolnické mise, jako např.: lokalita, ubytování, strava a zhodnocení kurzů pro děti. A jak se nám zadařilo s dospělými studenty? A co se bude na Mayské riviéře dít dál?

Již v minulém článku jsem zmiňoval úspěchy v Lindiných kurzech pro děti. U nich United Vision zabodovalo na plné čáře.

video - parádní konverzace Rosenda a Angela

video - učení s písničkou je zábava

5) Výuka - kurzy pro dospělé

Problémy v mých skupinách pramenily především z nedostatečného počtu zájemců o studium. I přes týdenní propagační kampaň, v jejímž rámci mj. vyšel o United Vision článek v novinách a Linda s Pepou vystoupili v regionální televizi, se v Bacalaru do jazykového kurzu zapsalo pouze pár dospělých. Budeme-li počítat i Lindy kurz se středoškoláky, nebylo celkově studentů víc než třicet. Do finále se jich přitom nedostala ani třetina.

Na hodinách přesto panovala přátelská atmosféra, což můžete vidět i na následujícím videu z hodiny, na které se studenti učili anglickou abecedu.

video - propagace partnera projektu, města Česká Lípa

Oproti českým studentům byli ti z Bacalaru o poznání pomalejší. Většina těch "dříve narozených" však v dětství nevychodila víc než pár tříd základní školy, takže to není zase až takové překvapení. Po cca 4 týdnech se počáteční rozdíly mezi staršími a mladšími frekventanty začaly smazávat (tak to bývá vždy a všude) a pokroky začaly být signifikantní u obou skupin. A to bývá moment, kdy se práce začne měnit v zábavu. Pro studenty, i pro mne.

Poslední víkend před odjezdem nás Luisa s Rafou a svým synem vzali na výlet do ekoparku Palmar. Po závěrečné hodině si pro nás celá skupina přichystala rozlučkovou party se spoustou jídla, pití a dárků. Bylo to velmi příjemné. Získali jsme nové přátele, a to je koneckonců to nejcennější. Tito lidé se samozřejmě stanou místními spojkami United Vision a v příští fázi projektu budou nápomocni v mnoha ohledech i novým dobrovolníkům.

V Buenavistě přišlo na první hodinu přibližně 18 dospělých studentů a atmosféra byla vynikající.

video - první hodina v Buenavistě

Na druhou bohužel dorazil už pouze zlomek původního počtu. Tvrzení, že "jim to prostě neleze do hlavy", mi po první hodině přišlo poněkud odvážné a unáhlené. Ale budiž.

Přes větší či menší potíže se v Buenavistě podařilo pro studium angličtiny nadchnout šest studentů, kteří vytrvali až do konce.

K srdci mi přirostla zmatkářka Mary, která nás jednou pozvala domů na ochutnávku tradičně v zemi připravovaných tamales.

(více v tomto článku)

Úplně nejraději jsem ale měl poněkud podivínskou postavičku jménem Pedro. Vzhledem mi připomínal Eskymáka (hodně jsem vzpomínal na Požírače), pisklavým, vysokým hláskem malé dítě. Tento svobodný pětatřicátník přicházel na mé lekce angličtiny někdy i o celou hodinu dřív, a tak, aby naší přítomnosti využil bezezbytku, usedal dobrovolně do lavic i v Lindy kurzu pro děti. Byl to zajímavý a mnohdy dojemný pohled.

Pedro se pro mne stal dalším z řady případů potvrzujících teorii, že vrozený intelekt, resp. nadání ke studiu jazyků, hraje ve výsledku až druhořadou roli. Na první hodině jsem zapochyboval, zda-li tento student umí vůbec psát a číst na dostatečné úrovni, aby zvládal tempo ostatních. Soudě dle jeho dotazů během výuky se navíc zdálo, že by skutečně zapadl spíše mezi žáky v Lindy kurzu pro nejmenší. Příliš jsem jeho dalšímu setrvání ve studijní skupině nevěřil.

Jenže on vytrval. Po třetí hodině za mnou přišel s prosbou, abych mu doporučil nějakou dobrou učebnici angličtiny, kterou si plánoval zajet koupit do nejbližšího města, třicet kilometrů vzdáleného Bacalaru. Po pár týdnech výuky začal svou vydřenou angličtinou v kurzu dominovat, ačkoli předtím byl pro své pomalejší chápání ostatním spíše k smíchu. Měl jsem z něho radost, neboť jeho pokroky byly vykoupeny jak potem jeho, tak potem mým. Opouštěl se mi těžko. Pro pedagoga to byl vynikající materiál.

video - konverzace Pedra a Mary po 6ti týdnech studia

Když se na toto video podívám dnes, uvědomuji si, že jsem postupné zlepšování žáků v Buenavistě neuměl v průběhu kurzu dostatečně ocenit. Až s odstupem času mi dochází, že jejich pokrok, ač ve srovnání s ostatními skupinami poněkud krkolomný, výrazný skutečně byl. Před šesti týdny neuměli anglicky ani pozdravit. Po pouhém měsíci a půl studia, resp. 10 lekcích, jsou schopni samostatné konverzace. Právem na sebe mohou být hrdí.

A to i přesto, že cesta za tímto dílčím úspěchem byla občas značně trnitá jak pro ně samotné, tak pro mne. Na následujícím videu můžete srovnat poněkud těžkopádnou dřinu mých dospělých studentů s lehkostí dětí z kurzu Lindy.

video - srovnání pokroku dospělých a nejmenších dětí (po cca měsíci studia)

Pokrok studentů v Bacalaru byl o poznání rychlejší, a tudíž i pocit naplnění z úspěšného pedagogického působení byl vyšší. Nicméně dojíždění do mayské vesničky Buenavisty nám umožnilo zažívat unikátní střet s tradiční kulturou a místními lidmi. Zážitky byly velmi intenzivní, a to především na osobní, mezilidské úrovni.

Loučení nebylo vůbec snadné. K slzám jsme neměli daleko my, a věřím, že ani studenti a Don Pedro. Rozloučili jsme se po maysku "tu-lak-in" ...

6) Lidský kapitál v oblasti Mayské riviéry

Bezmála dvouměsíční pilotní fáze v Bacalaru a Buenavistě prokázala, že United Vision má v oblasti Yucatanského poloostrova vynikajícího spolupracovníka v osobě Noého Mendozy.

(více o Noém a jeho projektu Vinculo Comunitario v tomto článku)

Noé fungoval naprosto spolehlivě, byl vysoce proaktivní a kreativní ve všech důležitých aspektech včetně trpělivého obcházení a obvolávání místních úředníků.

Na základě zkušeností z první části pilotní fáze projektu navrhneme některé změny, které novým dobrovolníkům dopomohou k lepšímu zajištění stravování (Noé jej přislíbil zajistit spolu s ubytováním přímo v Casa del Escritor) a vyššímu počtu dospělých studentů (spolupráce s hotely a restauranty, které zaměstnávají místní obyvatele).

Kromě přímého spolupracovníka United Vision Noého se v Bacalaru bude možné opřít i o tamní americkou komunitu, především Jimmyho a jeho kamarády, kteří v oblasti žijí již několik let a mají zájem na jejím rozvoji. Jimmy nám velmi pomohl zapůjčením jízdních kol, umožněním používání internetu a praní prádla v jeho domě. Nezapomenutelné byly zážitky z výletů po laguně a návštěva pyramid za jeho asistence.

video - jízda v kanálech laguny, pozorování ptactva ...

(jeden ze článků o výletě do nejhezčích částí laguny a šnorchlování)

7) Poděkování sponsorům a čtenářům

Celkově lze, myslím, první část pilotní fáze projektu United Vision považovat za úspěšnou. Podařilo se připravit půdu pro další dobrovolníky, nový český projekt se v oblasti Mayské riviéry těší respektu veřejnosti i řady institucí (přímí spolupracovníci: Casa de Cultura, Casa del Escritor, universita Normal, Vinculo Comunitário atd.)

Mnoho místních lidí, nejen studentů a jejich rodin, se dozvědělo o existenci České republiky, kterou si většina z nich pamatuje stále ještě jako Československo.

Velmi zaujal i koncept "vysílajících komunit (více informací zde)", kdy jsou dobrovolníci finančně podporování českou veřejností a českými firmami, případně obcemi či městy.

video - dětští studenti děkují v angličtině i češtině všem partnerům United Vision

Já osobně věřím, že se nám daří uspokojovat i české čtenářské publikum a že naše pravidelné reportáže zpestřují i vaše chvíle strávené u internetu. Mých předchozích 18 článků se dočkalo celkově již přes 12.000 návštěv (a to jen na blogu iDNES.cz), za což vám všem patří dík.

Zachovejte nám přízeň, za pár dnů se ozveme s první reportáží z nové mexické komunity: Jalcomulco, Veracruz.

---

www.UNITED-VISION.org

TEACH - LEARN - CREATE