Doplavat na druhý břeh

„Tak to zkus“ řekla a kývla na něj zlatou hřívou. Díval se na moře, skrz rozpálenou kůži v něm vibrovalo slunce, pokročil po rozpáleném písku ke břehu a zahleděl se asi na míli vzdálený ostrov. Kromě toho, že se už asi týden vyhřívá paprsky svého oblíbeného boha, úspěšně čelí blankytu oblohy a popíjí laciné víno, kromě toho tady musí být ještě ona – žena pokušitelka rušící jeho lhostejnost a vytrhávající ho s jeho sluneční letargie. Jediným úsměvem ruší všechny jeho filozofické úvahy a svou vůní  manifestuje existenci Nejvyššího. Bez výstrahy. „Tak to zkus“ řekla a kývla na něj zlatou hřívou. Díval se na moře, skrz rozpálenou kůži v něm vibrovalo slunce, pokročil po rozpáleném písku ke břehu a zahleděl se asi na míli vzdálený ostrov. Kromě toho, že se už asi týden vyhřívá paprsky svého oblíbeného boha, úspěšně čelí blankytu oblohy a popíjí laciné víno, kromě toho tady musí být ještě ona – žena pokušitelka rušící jeho lhostejnost a vytrhávající ho s jeho sluneční letargie. Jediným úsměvem ruší všechny jeho filozofické úvahy a svou vůní  manifestuje existenci Nejvyššího. Bez výstrahy.

Teď stojí vedle něj, árijské rysy ve tváři ho ponoukají k činu, kapky stékající po vzdušném éterickém těle a zářící v ranním slunci jsou magnetem pro jeho oči.

„Když doplaveš na ostrov a zpátky, tak…“ sklopí oči a usměje se.

„A když ne?“

Přistoupí k němu. Polibek chutná slaně, teple a jeho plavky se napnou chtíčem osmnáctiletého kluka.  Krátká rozkoš končí, když se jeho dlaň začíná nořit mezi její dokonalé půlky.

Žena dívka pokušitelka cítí jak se jeho energie Kundalíní kumuluje v jeho bambitce,  kterou by si ráda vzala do úst, ale její ženská ctnost předávaná s generaci na generaci ji velí pozdržet a ututlat nával vášně a donutit toho mladíka k činu. Každému podle jeho zásluh. Její štěrbinka žadoní, teutonská mysl ji zodpovědně krotí. Pohladí ho po tváři. Hezký kluk s hlubokýma srnčíma očima hledícími skrze ni, kamsi do dáli, do prostorů jí zapovězených.

Sedmnácté léto jejího života jí přineslo tohohle kluka, rozpačitě stojícího na břehu moře se ztopořeným údem a sluncem ve vlasech. Bylo to fajn. Právě teď byla antickou Bohyní určující běh času a ovlivňující osudy smrtelníků. Cítila se tak i poté, co se ze štíhlého opáleného kluka odevzdaně před ní stojícího stala malá tečka v moři.

Ostrov vypadal blízko, ale není pomyslela si. Když ji slunce začalo rozpalovat blonďatou hlavinku, zalezla do stínu pod borovici a dál upřeně zírala na moře. Vzduch voněl, mírný vánek ji profukoval mezi stehny a malá pláž se začala plnit lidmi, kteří neměli ani tušení o dohodě, jež zde byla téměř mlčky ujednána asi před dvěmi hodinami.. Tečka v moři už se ztratila ve slunečním třpytu na mořské hladině a ostrov vypadal tak daleko. Živé představy  a silné pocity se jí v hlavě rychle střídaly – štíhlé tělo chlapce vystupující z vody s pocitem naplnění, jeho dlaň mezi jejíma nohama a svíravý pocit v žaludku – je zamilovaná – do něj, do sebe, do světa, do života…

Roztáhla nohy ještě malinko více, vánek byl jako jeho ruka, tak konejšivý a svádivý. Chvilku si zdřímne. Jemný zvuk moře a řeč nic netušících lidí najednou ustala.

Když se rozběhl a po hlavě skočil do moře jeho vzrušení opadlo. Dneska bude poprvé píchat.

Píchat. Píchat. A píchat. A zrovna tu o které snil ve svých snech. Jeho osmnáctiletá mysl byla plná vzrušujících představ, už mnohokrát vše prožil, už vyzkoušel téměř všechny sexuální praktiky, už se miloval se všemi ženami od štíhlých bělošek až po tlusté a živočišné ebenové divošky. Se všemi se mazlil, lízal je nechal se kouřit, miloval je všechny, miloval jejich vlasy, jejich vůni, jejich zadek a prsa. Bál se však odmítnutí, tak se pohroužil do svých představ a nechal se hýčkat myšlenkou, že někde existuje ta pravá a jediná, která si ho najde a vyvede ho z temných komnat samoty do světlých paláců lásky. Několikrát ho jeho vyvolená, dívka, která ho byla hodna, žena – bohyně, kterou si našel uprostřed davu, ve skupině, na ulici, na světě,  odmítla.

Už několikrát byl odmítnut ženami, kterém si vybral a to nahlodalo jeho sebevědomí. Několikrát svedl dívku, v níž našel zalíbení, po několika dnech, kdy se mu odhalilo jen kousek jejich nitra od nich zběsile utíkal. Nechal se ukojit rukou, ústy, ale jěště nikdy nepíchal – ty co by chtěl šukat ho lhostejně odmítaly a ty co by mu daly se mu nezdály dost dobré.

Teď chtěl zuřivě doplavat na druhý břeh, aby konečně mohl zhmotnit svůj sen  milovat se s antickou bohyní. Začal zprudka, mocnými pohyby silných paží a po dlouhé chvíli, snad hodině, začal popadat dech. Zíral na ostrov, který se nepřibližoval a zvolnil tempo.

Slunce svítilo úporně, mlčky, trpělivě. Snažil si zchladit hlavu tím, že plaval pod vodou, to ho však příliš vysilovalo. Po dalším dlouhém časovém úseku, který již nedokázal odhadnout se otočil a chvíli koukal na pobřeží odkud před celou věčností vyplaval. Nyní byl ostrov a pobřeží přibližně ve stejné vzdálenosti. Byl unavený vyprahlý a měl strach. Vrátí se a řekne, že na ostrov doplaval. Ale chtěla donést kamínek. Řekne, že ho cestou vytratil. Neuvěří mu.

Obrátil se a plaval dál. Ve svém mladém životě se dosud s žádnou opravdovou výzvou nesetkal. Zrak měl zamlžený a v učích mu hučelo, cítil , že je naživu víc než kdykoliv předtím. Plaval dál pravidelnými, pomalými tempy, když se mu začínalo točit v hlavě a přestával vidět, povaloval se na hladině a odpočíval. Čas přestal být měřítkem, ale instinktivně podle slunce věděl. Vyplaval ráno teď se den neuvěřitelně pomalým odpolednem chýlí k večeru. Ostrov teď byl stále větší a větší, vypadal jako skica impresionistického malíře. Vidí stromy a skály? Byl pohlcen ve slunci, byl sluncem, zářil a vibroval. Lehl si na záda a nastavil popraskanou spálenou tvář svému největšímu příteli. Teď se mu pod víčky začínaly objevovat dívčí tváře jedna za druhou, desítky a stovky v rychlém sledu za sebou, pro každou si v duchu za tu mikrosekundu přiřadil jméno i její povahu, velikost prsou a představu milování s ní. Pokusil se vybavit tvář dívky s dnešního rána. Nešlo to. Potom si vzpomněl na její vůni. V duchu se usmál. Teď tady byla s ním, skutečnější než kdykoliv předtím. Na ostrov už nepomyslel. Nechal se unášet vlnami a miloval se s Ní.

Ona zatím pojídala kousky chlazeného melounu na terase svého apartmánu a zírala na moře.

On to dokáže, říkala si znovu a znovu a mezi stehny ji profukoval jemný, laskavý vánek.