Zákaz výstavy aktů: gender nade vše?

Akademie věd ČR předčasně ukončila výstavu ženských portrétů a aktů fotografa Karla Richtra. Proč vlastně?

Výstava probíhala v knihovně Akademie věd na pražské Národní třídě. K ukončení došlo na nátlak Genderové expertní komory a Kongresu žen, které napsaly:

„Uspořádání této výstavy v rámci popularizačně-vědecké akce, kterou zaštiťuje Akademie věd ČR, je sexistické. Zobrazení spoře oděných žen v prostorách Knihovny AV ČR nejenže nemá žádnou spojitost s vědou či výzkumem, ale zároveň degraduje ženy obecně na pouhé sexuální objekty a zpochybňuje odborný přínos vědkyň.“

Tyto genderové názory jsou hloupé a úchylné.

Richterovy akty jsem viděl. Nejde o žádné “odhalené maso” s prvoplánovou sexualitou, ale o velmi decentní umění s vysokou estetickou hodnotou. Ženy tu rozhodně nevystupují jako “sexuální objekty”, ale jako nádherné bytosti, zdroj inspirace nebo chcete-li můzy. Degraduje je snad taková role?

Že akty nemají žádnou spojitost s vědou a výzkumem? Čistě technicky vzato je to pravda, ale proč by ji měly mít? Umění má přece náš život obohacovat a dávat mu další rozměry. Je snad Akademie věd sterilně nudná laboratoř? Ne, je to veřejná společenská instituce. Ale i v laboratoři si vědci často pověsí na zeď třeba zátiší s ovocem, aniž by šlo o velkosklad ovocnářské firmy. Ten obraz je zkrátka hezký, což pro obhájení jeho místa na stěně úplně stačí. 

Že akty “zpochybňují odborný přínos vědkyň“ je už úplný nesmysl. Pro každého normálního muže má přece žena  nikoli jeden, ale celou řadu rozměrů a rolí. Může být spolužačkou, kamarádkou, učitelkou, umělkyní, uznávanou vědkyní… A kromě toho všeho může být TAKÉ předmětem lásky a symbolem erotické touhy, aniž by se to s těmi všemi ostatními rozměry a rolemi vylučovalo.

    Pokud tedy uznávaná vědkyně nafotí akty, její odborný přínos to nijak nezpochybňuje. Je to prostě její jiná role. Ukázala, že je krásná, což vůbec neznamená, že by přestala být vzdělaná a chytrá. Genderová kritika, že akty zpochybňují vědecký přínos žen, je hloupá, bizarní a úchylná.

Historik umění Nikolaj Savický ve webovém deníku Neviditelný pes správně upozornil, že by Akademie věd podle stejné logiky měla odstranit i obraz Vojtěch Hynaise Paridův soud (1894), který už více než sto let visí v její reprezentativní zasedací místnosti. Jsou na něm tři zcela nahé ženy – tedy odhalené mnohem víc, než na decentních Richterových aktech. A publicista Ondřej Neff Akademii věd ironicky vyzval k odstranění kariathid – soch, které sexisticky “hyzdí” čelní stěnu knihovny po obou stranách vchodu. “Jsou na nich zobrazeny ženy v totálně dehonestujícím postavení,” upozorňuje Neff. Ne dosti na tom, že jsou oblečené tak, že na ně oko nejednoho machistického mlsouna pohlédne s vilným leskem kolem zřítelnice…”

Takže závěrem. Pokud přistoupíme na hru, že nahé tělo je něco sexistického, budeme za chvíli chtít zavírat za úsměv na ulici. Díky, tohle ale nechci.