Rytíři, princezny a feminismus

„Já být muž, já lovit. Ty být žena, ty žvýkat kůže.“ Tuhle větu z jakési východoněmecké zfilmované “Mayovky” si pamatuji dodnes.

Moje malé dcery už ji ale pravděpodobně v žádné indiánce nezaslechnou. Nejde o to, že se netočí westerny, ale o to, že genderově korektní scénář dnešního Hollwoodu by dnes nechal kůži žvýkat muže a ženu zase lovit.
Naprosto dokonalá žena s nádhernou pletí a perfektní postavou je ústředním motivem reklamy na produkty všeho druhu. Ke skutečné ženě má sice daleko, nicméně lidem je od narození vlastní touha vzhlížet k ideálům. Ženy chtějí být krásné. Chtějí se líbit. Proto hledají inspiraci a motivaci. Podobně si chlap přeje být Jágrem, Ronaldem nebo Djokovičem. A ne hokejistou, fotbalistou či tenistou, co dá gól občas nebo jen stěží trefí tenisový míček.
Nedávno jsem v Českém rozhlase debatoval o reklamě. Na otázku: “Proč podle vás feminismus prodává?” jsem odpověděl “Feminismus neprodává”. Následně jsem dostal spoustu smsek, že nechápu feminismus. Pár jich bylo dost vulgárních. Politicky nekorektních, dodal bych škodolibě.
Přitom nevím, co je na mém názoru divného. Proč někomu vadí, že muž a žena nejsou stejní. Že jejich světy jsou už od narození naprosto rozdílné. Vždyť jsou to právě ty rozdíly, které nás obohacují a z každého pohlaví dělají to jedinečné. Udatný a silný rytíř odjakživa hledal krásnou princeznu, která vnese do jeho života lásku a něhu. Michelangelo stvořil Davida až poté, co ho políbila božská múza.
Dnešním rytířem je pro mne malý uličník, který chce objevovat svět, hraje si na Aragorna, s mečem v ruce seká hlavy drakům a pod stromečkem nervózně rozbaluje dárky, aby našel ten dárek v tvrdé krabici. Ve které nejsou svetr ani ponožky, ale samostříl nebo autodráha. Až vyroste, bude silný, odvážný, rozumný a dominantní. Princezny – to jsou pro mě moje dcery. A sobecky doufám, že princeznami zůstanou navždycky. Jemné, citlivé, milující. Parádnice, které si hrají s panenkami a v dospělosti jako matky vychovávají děti. A občas se mnou vyrazí na kola nebo na koně.
Nic z toho ale neznamená, že nemohou existovat průniky těchto dvou odlišných světů. I chlap se musí umět postarat o děti a uvařit jim. Vím, o čem mluvím. Těch malých úžasných princezen mám doma hned pět. A jestli by mě potěšila dcera s mečem nebo pistolí v ruce? A kterého otce ne? Ale i když si některá z nich zkouší manželčiny šminky, je kouzelná.
A tak prosím ty genderové bojovníky a bojovnice: Nechte můj svět na pokoji. Nenuťte mým princeznám koho a jak mají mít rády.
Nečerpejte granty z veřejných rozpočtů na to, abyste mým dětem vysvětlovali, že princezna může být i lesba a že kluk nemusí nad drakem vyhrát. Oběma normální rodina a vlastní rozum napoví, že cestu životem si můžou vybrat sami. Že princezna nemusí být jen tupá namyšlená fintilka.  A že kluk může být i rytířem ducha. Bez meče, ale s ostrým myšlením. 

Vánoce se blíží. Pod stromeček proto přeji všem rytířům a princeznám krabice plné těch správných, genderově nevyváženych dárků. Hlavně ať si je užijí.