Proč jsem šel na Albertov 22. listopadu 2015.

Přiznám se hned na začátku. Necítím se být sluníčkářem, pravdoláskařem ani členem pražské kavárny. Ať už ty termíny znamenají cokoli.

K oslavám výročí přesunutým na jiný termín mám navíc zarytou nedůvěru už od dětství, kdy komunisté slavili svou říjnovou revoluci až v listopadu.

Přesto jsem šel 22. listopadu na Albertov uctít připomínku studentského odporu proti totalitě v letech 1939 a 1989.

V roce 1939 jsem nebyl na světě. Protektorátní policie tehdy za účasti jednotek SS brutálně potlačila poklidnou demonstraci u příležitosti vzniku Československa. Zabila přitom dělníka Václava Sedláčka a studenta Jana Opletala. 17. listopad byl na základě těchto událostí v roce 1941 vyhlášen Mezinárodním dnem studenstva.

V listopadu 1989 jsem už na světě byl. Šťastnou shodou náhod jsem tehdy při poklidném průvodu z Albertova na Národní třídě nedostal od policajtů přes hubu, ani jsem nebyl zameten vodním dělem. Obojí jsem absolvoval o pár měsíců předtím při Palachově týdnu. A dodnes 17. listopad považuji za klíčové datum, které znamenalo začátek přechodu od totalitní ČSSR k demokratické České republice.

Každý rok proto chodím jako připomínku zapálit svíčku na Národní třídu. Nejsem sám a vím, že spousta dalších lidí, nejen studentů, chodí z podobných důvodů na Albertov.

Zábor tohoto pietního místa v den výročí pro politickou agitaci považuji za jeho laciné zneužití.

Zemanova svita na podiu ve složení Konvička (Blok proti Islámu), Veleba (Zemanovci), Černoch (Úsvit), Nejedlý (Lukoil) a Mynář (bez prověrky) tomu navíc nasadila korunu.

A završil to prezidentův mluvčí svým výrokem: “Snaha studentů jít na Albertov byla připravená provokace.” 

Je třeba říct, že nebyla. Stejně jako to nebyla provokace v letech 1939 a 1989.

Jsem rád, že se studenti se snahou ukrást jim 17. listopad nesmířili. A že je podpořili i jejich rektoři. Náhradní termín vzpomínky beru jako součást boje proti zneužití památky Albertova ve jménu jiných hodnot, než je svoboda, demokracie a respekt k druhým.

Proto jsem v neděli na Albertově nemohl chybět.

Doufám, že příští rok budeme moci přijít na Albertov a Národní zase normálně 17.11.

A pokud ne, zase tam budu 22. listopadu.