ODS v 21. století?

Občanská demokratická strana je tu už od 20.dubna 1991. Tedy 27 let.  Z hlediska konzervativce je to poměrně krátká doba. Z hlediska moderní historie České republiky je to věčnost.

Za tu dobu jsme toho zažili spoustu. Slunce i plískanice.

Třeba čtyři předsedy strany. A dva z nich už ve straně nejsou, i když jsou aktivní politici.

Podpořili a prosadili jsme na prezidenta Václava Havla i Václava Klause, následně jsme hlasovali pro přímou volbu prezidenta.

Zažili jsme drtivé volební výhry i naprosté debakly.

Minimálně třikrát už nám byl prorokován rychlý zánik. Nikdy se to nestalo. 

ODA, Unie Svobody, Svobodní, TOP09, nejrůznější Okamurovci, ale i ANO a Piráti. Ti všichni nám občas uloupli pár voličů.

Většinou ne kvůli programu nebo ideovým hodnotám, ale kvůli konkrétním lidem a způsobu, jak ODS reprezentovali.

Některé voliče už máme zpátky, někteří se nikdy nevrátí.

ODS je ale stále tady, možná ne tak silná jako před 10 lety, ale se stejně nezlomnou vůlí úspět.

Podle mne je to ze tří důvodů.

1. ODS vždycky byla a je stranou rozumu. Nenabízeli jsme a nenabízíme populismus a jednoduchá, zdálivě líbivá řešení ani ve vztahu k NATO, k Evropské unii, ani k veřejnoprávním médiím, k otázce migrace, ani k volbě prezidenta.
2. ODS vždycky byla a je stranou řešení. Ke všem zásadním otázkám, které hýbou Českou republikou, máme jasný, vlastními experty v oboru podložený názor včetně nabídky konkrétních kroků. A to včetně toho, že ten náš názor občas jde proti většinovému mediálnímu proudu. 
3. ODS vždycky byla a je stranou svých členů. Dokážeme uznat své chyby a vyvodit z nich jasné závěry. A to ať už v otázce konkrétních lidí nebo politických cílů.

A jak tedy dál? Co nás na podzim posune zase o kousek výš? Politické spektrum je dnes mnohem barevnější než v 90. a 00. letech, v době jasného ideového souboje pravice - levice. Tomu se musí moderní ODS přizpůsobit.

1. Věřme těm, kteří pro nás pracovali a přinesli nám hlasy v minulosti a dejme šanci těm, kteří v našich barvách pracovat a kandidovat chtějí. Nečekejme, že volby za nás vyhraje najatý marketingový mág. Neudělejme ze sebe ghetto, nehrajme hru, že zakládající člen má automaticky lepší názor než ten, kdo je v ODS 3 měsíce. Opusťme černobílé myšlení, že buď jsi s námi nebo proti nám. Nevyčítejme si Respekt ani Parlamentní listy. Jsme jedna parta(j). Od Mirky po Vaška.
2. Podporujme vše, co bez ideových ústupků pomůže občanům České republiky. Ať už je to elektronizace státní správy, smart cities nebo průhledné hospodaření měst a obcí. Náš názor na parlamentní demokracii, otázku lidských práv nebo naši příslušnost k NATO máme zakotvenu přímo ve Stanovách, není třeba ho neustále dávat na odiv. Stačí si Stanovy přečíst a dodržovat je.
3. Náš program musí současně respektovat naše konzervativní hodnoty. Být konzervativní přece neznamená návrat do století páry. Trvejme na tradiční rodině, křesťanské kultuře, parlamentní demokracii. K tomu patří i schopnost přijmout výsledky svobodných voleb. I když vždycky nedopadnou podle našich přání.
4. Náš program ale hlavně musí vycházet z potřeb konkrétních aktivních  lidí. Být chlebem s máslem pro ty, kteří chtějí žít bez zbytečných zásahů státu i Bruselu. Vzletné řeči o demokracii a svobodě dobře zní v parlamentní debatě, ale tu 99% voličů neposlouchá. Voliče zajímá, co dokážeme reálně udělat.Náš úspěch jako strany je podmíněn úspěchem v komunálních volbách, zapojením každého člena a nabídce jasných řešení. Ať už jde o parkování, rekonstrukci parku nebo podporu místních živnostníků a učitelů. Musíme nabízet takové kandidáty, se kterými se lidé dokáží ztotožnit a říct si: „Tomu věřím, ten to bude dělat dobře, ten má můj hlas“.