Miloš Zeman: Demokracie jako tyranie většiny?

Miloše Zemana jsem nevolil ani v jednom kole prezidentské volby. Ostatně stejně jako drtivá většina mých známých a kamarádů.

Na druhou stranu jsem ani nesouhlasil s hesly jako „Zeman není můj prezident“, se kterými se někteří vytasili hned druhý den po prezidentské volbě. Ať se mi to líbí nebo ne, Miloš Zeman byl zvolen zhruba 55 % všech hlasujících ve druhém kole a je prezidentem všech občanů České republiky. Tedy i těch, kteří mu hlas nedali. Naivně jsem předpokládal, že Miloš Zeman si to uvědomuje také. Jistě si pamatujete jeho deklaraci, že chce být prezidentem „dolních 10 miliónů“ a českou společnost sjednocovat. Po téměř 3 letech jeho úřadování mohu říct jistě jen jedno. Společnost úmyslně rozděluje.

Velmi šikovně k tomu využívá svého mluvčího Jiřího Ovčáčka, který pomáhá vytvářet dojem, že kdo nepodporuje Miloše Zemana, je „vlastizrádce“ a že Miloš Zeman zastupuje zájmy 90 % obyvatel proti jakési mýtické „pražské lumpenkavárně“, která nenávidí svou zemi. Zdá se vám to jako sjednocující a demokratický postoj? Mně rozhodně ne. Navíc je tento argument naprosto lživý. Podpora prezidenta Zemana se dlouhodobě dle výzkumů CVVM pohybuje mezi 37 % a 60 %, v současnosti (data za listopad) je na nějakých 55 %. Tato čísla jsou zdánlivě vysoká, ale je třeba brát v potaz tradiční českou úctu k úřadům. Václav Klaus běžně dosahoval popularity okolo 70 % během většiny ze svých dvou mandátů. K 50 % se začal blížit až během pokračující ekonomické krize v roce 2011 a ke 30 % se dostal až po vyhlášení novoroční amnestie. K popularitě 90 % se ve výzkumech blížil pouze Václav Havel, ale to fanoušci současného pana prezidenta slyšet určitě nechtějí.

Podle mne je demokracie mimo jiné o ochraně práv menšiny a o respektování psaných i nepsaných pravidel. Česká republika tady má velkou nevýhodu. Na rozdíl od vyspělých demokracií byla naše krátká demokratická tradice přerušena 40 lety komunistické diktatury. V té většina společnosti, včetně Miloše Zemana, vyrůstala a utvářela si svou osobnost. Možná i díky tomu se prezident chová občas nepřístojně. A nemyslím tím jen jeho názory a prostořekost, vydávánou za opak politické korektnosti.

Typickým příkladem, kdy se Miloš Zeman chová naprosto nepřístojně, je situace s hradním kancléřem Mynářem a poradcem Martinem Nejedlým. Hradní kancléř neobdržel bezpečnostní prověrku, rozkladová komise NBÚ doporučila jeho odvolání zamítnout a prezident dělá že se nic neděje. Do toho ještě žoviálně vtipkuje, že „Vráťa bude mít na Hradě dveře vždycky otevřené“. Situace s Martinem Nejedlým je ještě strašidelnější. Prezidentův poradce se účastní vrcholných jednání s Vladmírem Putinem (jehož podobiznu má jako kryt na svém mobilním telefonu), jeho firma dluží českému státu na daních a pokutách okolo 30 mil. Kč a namísto zaplacení ji raději poslal do insolvence. To, že Hrad odmítá zveřejnit jeho životopis je už jen třešnička na dortu.

Zeman je zkušený pragmatik. Velmi šikovně využívá současné protiimigrační hysterie a svými vystoupeními a názory pomáhá rozeštvávat lidi mezi sebou. Jeho slova o „řízené invazi“, která zazněla v jeho vánočním poselství, podle mne do úst prezidenta nepatří. Stejně tak jeho další z oblibou opakované lži a hoaxy, které si buď on nebo jeho svita zřejmě přečetli na Aeronetu. Není divu, že na demonstracích na jeho podporu vystupuje rasistická „legenda“ 90. let Miroslav Sládek, antisemita vytvářející seznamy homosexuálů a židů Adam B. Bartoš a bývalý člen neonacistické kapely Conflict 88 Tomáš Hnídek, alias Ortel. Těmto všem prezident Zeman pomáhá a dobře to ví. I když se to občas snaží maskovat. Pokud mu to zdraví dovolí, pokusí se svůj mandát v roce 2018 obhájit. A bude pravděpodobně společným kandidátem neformální koalice ČSSD-KSČM-ANO-Ortel. Bude na nás, demokratech, abychom jeho znovuzvolení zabránili. Česká republika si zaslouží více.