Městské parky: vstup zakázán?

Poslední dobou se mi zdá, jako by se pražská zeleň měnila v přísně chráněnou rezervaci. Skoro nic se tam nesmí. Příkladem je třeba Střelecký ostrov. Bývala to zóna svobody. V minulosti jsem tam zažil skvělé rande, výborné koncerty, báječná odpoledne s dětmi. Loni v září byl "Střelák" znovuotevřen po náročné rekonstrukci, která stála osmdesát milionů korun.

Cenu teď nechci hodnotit, ale za ten balík peněz jsme získali načančanou botanickou zahradu. Vysadilo se tam 80 nových stromů a 700 keřů. A kvůli tomu se teď na Střeláku nesmí jezdit nejen na kole, ale ani na kolečkových bruslích. Psi tam musejí být na vodítku, nesmí se tam popíjet alkohol.

 Chápu, že je třeba bič na bezdomovce, kteří na ostrově přespávali a lili do sebe levný "krabičák". Ale představte si letní večer s přítelkyní. Sedíte na lavičce u vody, povídáte si, z lahve usrkáváte Merlot… Riskujete tím pokutu, i když se na Střeláku chováte naprosto způsobně. Čistě formálně totiž porušujete návštěvní řád.

 O alkohol ale nejde, problém je obecný. Městská zeleň má sloužit k volnočasovým aktivitám bez zbytečných omezení. Jenže jak si chcete v parku odpočinout, když vám v hlavě bzučí sáhodlouhý seznam, co všechno se tam nesmí? Stanovme pár základních pravidel a zbytek nechme na lidech a na pár řádně poučených a rozumně uvažujících policajtech. Měli by postihovat ty, kdo pobyt v parku znepříjemňují ostatním, ne znepříjemňovat ho všem. Třeba takové ležení na trávě. Je přece rozdíl, jestli se tam válí spící feťák nebo student, který si na sluníčku čte Proustovo Hledání ztraceného času.

 Možná je ale problém přeci jen v té ceně. Přísný návštěvní řád byl prý na Střeláku zaveden z obavy, že se "zničí nově vysázená vegetace". Připomíná mi to lidi, kteří si koupí drahou koženou pohovku a aby se jim neprošoupala, nechají ji v obýváku zabalenou v igelitu. Jenže pražské parky nejsou botanická zahrada se vzácnými dřevinami. Je to veřejný prostor a veřejnost by ho měla užívat co nejsvobodněji. 

 Chci si tam přinést deku a udělat tam piknik. Chci, aby si tam mohly hrát moje děti. Chci, aby tam moje dcery mohly jít na rande a sednout si večer do trávy. Chci, aby byly parky hlídané a uklízené, vybavené stánky s občerstvením i sociálním zařízením. Ale hlavně chci parky bez zbytečných omezení.