Klinika na Žižkově končí - a není mi to líto

Vláda práva, právní stát. Pro někoho to jsou prázdné fráze do předvolební kampaně, pro mě osobně nejvyšší hodnoty, které by měl každý politik hájit bez ohledu na politickou orientaci.

Protože i když občas porušení pravidel v daný moment může vypadat jako “správné” nebo “výhodné”, z dlouhodobého hlediska se prostě vyplatí pravidla dodržovat. 

Typickým případem, kdy dochází k porušení pravidel ve jménu “dobra” jsou squatty, aktuálně třeba v souvislosti s “autonomním sociálním centrem Klinika”. 

Na přelomu předminulého roku obsadila skupina aktivistů chátrající budovu bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici na Žižkově a založili zde zmíněné autonomní sociální centrum. Budova patří státu (zastoupeným Úřadem pro zastupování státu ve věci majetkových) a stát zareagoval naprosto logicky - nechal budovou vyklidit policií. Můžeme vést debatu o přiměřenosti zákroku a chování policie, ale proti samotnému aktu vyklizení nelze nic namítat. 

A je to tak správně. Pokud věříme ve svobodu a vlastnické právo nakládat s majetkem, nemůžeme s principy squattingu souhlasit.

Problém totiž není v tom, co aktivisté z Kliniky dělají. Takováto autonomní sociální centra běžně fungují v jiných zemích a jsou často příjemným zpestřením veřejného prostoru. Není třeba se bát lidí, kteří mají jiný náhled na svět a chtějí žít a pořádat přednášky mimo většinovou společnost. Pokud samozřejmě nebudou rušit obyvatele v okolí a dělat nepořádek, je to v podstatě záslužná činnost.

A zde se dostáváme k prvnímu problému. Dle vyjádření městské části obdržel Odbor výstavby dopis podepsaný 60 lidmi, kteří bydlí v sousedství Kliniky. V něm si stěžují na časté porušování nočního klidu po 22 hodině a rozdělávání ohňů na zahradě objektu. Tento postup jim doporučila Hygienická stanice hl. m. Prahy, u které si stěžovali původně. Šedesát sousedů. To už není jenom pár remcalů, kteří si stěžují jentak z principu. Znamená to, že lidé z nejbližšího okolí jsou s provozem Kliniky nespokojeni. U Kliniky nebydlím, takže nevím, jestli jsou výtky oprávněné nebo ne. Ale je to vlastně jedno. Zástupci Kliniky jsou ti, kteří se musí snažit svou činnost vysvětlit svému okolí a sousedům především. Dobré sousedské vztahy jsou přece v jejich zájmu.

Druhý problém je mnohem vážnější. Budova Kliniky byla obsazena nelegálně. Teprve následně jim jejich politický lobbing získal silné spojence. A to Matěje Stropnického a Andreje Babiše. Politiky, které spojuje kladný vztah k porušování demokratických zákonů ve jménu věcí, které oni sami subjektivně vidí jako “vyšší dobro”. Díky tlačence (tehdejšího) náměstka pražské primátorky a ministra financí tehdy uzavřeli nájemní smlouvu alespoň na rok. Teď účinnost smlouvy končí. To jim ale nevadí a oznamují, že budovu dobrovolně neopustí. 

Zatím tedy vše nasvědčuje tomu, že se bude opakovat situace ze zimy roku 2014. Klinika bude opět vyklizena policií a opět to bude logické a naprosto správné řešení. Pokud bydlíte v nájmu a skončí vám smlouva, tak se prostě musíte odstěhovat. Nemůžete majiteli říct, že jste se rozhodli v jeho bytě zůstat, protože děláte záslužnou činnost pro své okolí. Zákony platí pro všechny. I pro levicové aktivisty.

Je to jenom dobře. Klinika svou příležitost promarnila. A lidé z ní si za to můžou sami. Především kvůli své neschopnosti. Existovala šance, že v Praze vznikne komunitní centrum, která jsou v západní Evropě běžná a nikomu nevadí. Klinika ale nebyla schopna svou činnost vykonávat tak, aby vycházela se svými sousedy. Nebyla si ani schopna zřídit právní subjektivitu a vůbec se se státem a městem domluvit. S tímto přístupem je logické, že se žádná extrémní vstřícnost ze strany městské části, města ani státu nekoná. A je to dobře.

Lidé z Kliniky kvůli své neschopnosti a umanutosti zkrátka nedokázali využít příležitost. Přitom všechna esa před rokem drželi sami v ruce. Měli podporu v nejvyšších místech politiky (Andrej Babiš, Matěj Stropnický), městské samosprávy (v prosinci 2014 zastupitelstvo Prahy 3 přijalo usnesení, že podporuje projekt Kliniky), tak i nemalé části veřejnosti (za Kliniku se postavili třeba Pavel Liška, Filip Remunda, Helena Třeštíková, Martin C. Putna, Václav Bělohradský nebo Tomáš Baldýnský). Bohužel pro ně je totálně promrhali.

Přiznám se, že mi to není líto.

Protože v případě Kliniky měli bohužel někteří lidé možnost ohnout zákony ve svůj prospěch. A nevyužili toho.

Opakuji věty z prvního odstavce. Vláda práva, právní stát. Nejsou to jenom fráze.