Na Blízkém východě je jedna jediná stabilní liberální demokracie. Je to země, která je podobná Západu a vyznává naše hodnoty. Země, která je uprostřed kolotoče blízkovýchodního násilí a občanských válek ostrovem stability.
Ta země se jmenuje Izrael.
Jsem moc rád, že zrovna my v České republice to víme. Že zrovna my máme s Izraelem dlouhodobě nadstandardní vztahy. A jsem pyšný, že jsme to zrovna my, jako jedni z mála ve světě, kdo se Izraele vždycky zastane. A že proizraelská politika patří mezi jednu z konstant naší zahraniční politiky. Ať už vládne levice nebo pravice.
Samozřejmě, i u nás se najdou výjimky. Asi nikoho nepřekvapí, že zarytými odpůrci Izraele jsou čeští komunisté. Zaráží mě však, že mezi hardcore levici českého politického spektra se před časem zařadili i Piráti.
O čem je řeč?
Před nedávnem pořádala Plzeň v rámci Evropského hlavního města kultury Dny Jeruzaléma. Cílem akce bylo dále podpořit kulturní výměnu a dobré vztahy mezi naší zemí a Izraelem. To se však nelíbilo levicové kulturní frontě.
Zrušení Dnů Jeruzaléma tak společnými silami mimo dalších žádali: trockista Petr Uhl. Přítel Hamásu Jan Kavan. Milan Kohout, který se proslavil vylitím svého spermatu do křtitelnice kostela. K téhle bizarní sestavě připojili své podpisy i Matěj Stropnický a Ivan Bartoš.
Zelení obvykle hlásají toleranci. Zpravidla ale jen toleranci k těm názorům, se kterými sami souhlasí. A speciálně Matěj Stropnický je levicovější než polovina KSČM. Takže nic překvapivého.
U předsedy Pirátů Bartoše mě to ale trochu zarazilo. I proto, že se známe osobně. Nedávno jsem ale narazil na rozhovor, ve kterém Ivan Bartoš zpochybňoval naše členství v NATO. Takže mě vlastně ani ten jeho podpis nepřekvapil. Je mi z něj ale smutno.
