Angela Merkelová - markýza Evropy?

Většina z nás ví o sérii fimů o Angelice, markýze andělů. A králi. A sultánovi. Je to dobrodružně romantická limonáda, ve které hlavní hrdinka hledá obrazně i doslovně svého manžela. 

A i když na své cestě podléhá dalším a dalším mužům, i největší cynik jí musí přiznat, že jde víceméně přímou cestou za svým cílem.

Angela Merkelová má určitě také své cíle. A přiznám se, že tím, jak se staví k zásadním evropským dohodám, konkrétně té z Lisabonu a té z Dublinu, o nich říká možná víc než by chtěla. V podstatě se tváří, že Evropa je ona a Německo.

Loni v létě totiž německá kancléřka Angela Merkelová svévolně porušila Dublinskou dohodu. Imigranti podle této dohody mají žádat o poskytnutí mezinárodní ochrany v první zemi EU, na jejíž území vstoupí – na tzv. Balkánské trase tedy většinou v Řecku. To ale statisíce imigrantů pouštělo dál. První zemí na trase, která Dublinskou dohodu respektovala, bylo Maďarsko. Svou jižní hranici začalo opevňovat plotem a v souladu s dohodou chtělo imigranty registrovat a individuálně prověřovat oprávněnost jejich nároků na poskytnutí mezinárodní ochrany.

Merkelová se ale rozhodla, že pro ni Dublinská dohoda neplatí. Veřejně prohlásila, že Německo je připraveno přijmout všechny imigranty. Tady každého, kdo vstoupí na německé území – bez toho, aby se nejdřív zjistilo, kdo to vůbec je a proč přichází. Německá kancléřka tím ohrozila Evropu. Nezákonně ji zaplavila statisící anonymních neprověřených lidí. Dobře, značná část z nich byli legitimní uprchlíci před válkou v Sýrii a Libyi. Jenže ti měli podle Dublinské dohody zůstat v Řecku. Horší je, že se ve více než milionové mase příchozích skryla i spousta čistě ekonomických imigrantů. Možná v ní přišli i “spící bojovníci” Islámského státu. Kdyby proběhly běžné kontroly, většina z nich mohla být odhalena.

Dobří sousedé se takhle nechovají. Pokud chci na zahradě slavit narozeniny a slavit i po půlnoci, obejdu sousedy a předem se omluvím: “Dnes v noci si pozvu pár kamarádů a výjimečně tu asi bude trochu kravál. Nebude vám to vadit?” Merkelová se ale politiků z jiných evropských zemí na nic neptala. Prostě se rozhodla Dublinskou dohodu nerespektovat a basta fidli. 

Jenže ta samá Merkelová zároveň požaduje, aby platila Lisabonská dohoda, podle které může EU více než milion imigrantů z Německa rozstrkat do jednotlivých členských zemí. Jako když se na pole hází balíky slámy. Loni v říjnu (tedy jen dva měsíce po porušení Dublinské dohody) doslova prohlásila: “Potřebujeme trvalý a závazný mechanismus rozdělování uprchlíků v Evropě, přesně jak navrhuje Evropská komise. Budeme na jeho vytvoření pracovat. Bude to znamenat mnoho přesvědčování, ale nepolevíme.”

Tedy: Merkelová se nejdřív nikoho na nic neptá a vytvoří si doma problém. Pak ale chce, aby jí s řešením problému pomohli sousedé. Jenže dohody se přece uzavírají proto, aby platily. Nelze si vybírat, která dohoda platit nebude a která platit bude, když se to zrovna někomu hodí. Základem nejen běžných mezilidských vztahů, ale i mezinárodní politiky by měla být férovost a vnitřní integrita. Přijde vám, že se tak německá kancléřka chová? Nebo se vám na jazyk také derou výrazy jako “bezohlednost k sousedům” a “snaha přehodit svou odpovědnost na jiné”? 

Ano, jsem zastáncem setrvání České republiky v Evropské unii. Ale v Evropské unii, která má jasná pravidla pro všechny členské státy. A která je od nich vyžaduje. Nikoli v Evropské unii, která se změní na lobbistický kroužek podporovatelů nesmyslných kroků německé kancléřky.