Před pěti lety jsem byl na návštěvě u svojí dvaaosmdesátileté babičky a požádal jsem ji, zda bych si na ni nemohl spořit penzijní připojištění. Babička s tím nadšeně souhlasila, podepsala mi smlouvu a poté, co jsem jí sdělil, že jí po pěti letech spoření vyplatím jako bonus za jeji ochotu celé 2 000 kč, uvařila mi ze samé radosti moji zamilovanou svíčkovou...
Druhý den jsem šel s podepsanou babiččinou smlouvou na pojišťovnu. Na přepážce jsem na ni okamžitě vložil potřebných 30 000 kč, tak abych měl celých pět let spoření předplacených a nemusel se o nic starat. Jako bonus za podepsanou smlouvu jsem od sympatické paní na přepážce obdržel krásný cestovní polštářek pod hlavu, který jsem hned následující léto využil (a musím říci, že i ocenil) během cesty autobusem do našeho zamilovaného italského Bibione...
No a minulý pátek se to stalo! Uběhlo pět let a já jsem přijel k babičce s tím, že je potřeba dojít na obecní úřad pro ověření podpisu, abych vypověděl babiččinu smlouvu a poté si užíval nastřádaných korunek. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se asi po půlhodině vykrucování od babičky dozvěděl, že ona tu smlouvu před rokem zrušila a mých 30 000 kč si schovala na horší časy. Prý jako rezervu!
Pochopitelně jsem vzteky vybouchnul jako papiňák. Nebral jsem si žádné servítky a nadávka střídala nadávku. Hned jsem babičce vypočítal o kolik korun mě připravila, v důsledku předčasně ukončené smlouvy. Se státními příspěvky a se všemi úroky to dělalo kolem 12 000 Kč! Když jsem se asi po hodině trochu vzpamatoval, zeptal jsem se jí, na co ty peníze tak najednou potřebovala. Babička se na mě provinile podívala, až mi jí začalo být líto.
"Víš Filipe, před rokem mě celou zimu bylo tak nějak divně. Myslela jsem si, že by to mohla být ta... ta... no, ta prasečí chřipka, víš. A nechtěla jsem, abyste museli platit pohřeb narychlo ze svýho, kdybych náhodou umřela..."
"Ale babi, co blázníš, prosím tě?" řekl jsem už s úsměvem. "Proč by si umírala? Ty tady budeš minimálně do stovky!" Pohladil jsem ji tehdy po tváři a babička mě se slzami v očích objala.
"A navíc babi...," řekl jsem po chvíli. "Na tvůj eventuální pohřeb počítám s úsporama z penzijka na strejdu Karla. Na něho mám přece taky uložených 30 000 Kč! Takže svůj případný pohřeb opravdu neřeš,ano."
Jen co jsem to dořekl, zamrazilo mě. Představa, že by babiččin bratr Karel řešil obavu z prasečí chřipky podobně jako ona, mě skutečně vyděsila. Rychle jsem proto vyběhl k autu a vydal se pro jistotu, "na kontrolu", do vedlejší vesnice za strýcem.
Přijít o dalších 12 000 Kč, to bych už asi těžko rozdýchával...
