Vůbec se nedivím tomu, že je to právě Řecko, které je v současné době nejvíce ohroženo státním bankrotem. Ač jsem ho, v rámci naší loňské dovolené, navštívil pouze jednou, stačilo mi těch 14 dnů bohatě k tomu, abych pochopil řeckou mentalitu.
My Češi máme tendenci neustále si stěžovat a poukazovat na mnohé naše nezaměstnané, zvláště na tzv. nepřizpůsobivé. Ze své vlastní řecké zkušenosti však mohu bezpečně prohlásit, že oproti řeckým flákačům (a že jsem jich za těch 14 dnů dovolené viděl mraky), jsou ti naši učinění workoholici!
Zatímco totiž většina českých nezaměstnaných sice okrádá stát, když si nechá vyplácet podpory v nezaměstnanosti, či všemožné sociální dávky a současně při tom pracuje načerno, tak řečtí nezaměstnaní pouze natáhnou ruku a nechají se živit výhradně na státní účet. Že by si bokem, načerno, přivydělávali jako mnozí naši nezaměstnaní vyčůránkové, to je ani ve snu nenapadne!
Často jsem si během naší dovolené lámal hlavu nad tím, kdo vůbec v tom Řecku pracuje, když všechny kavárny, restaurace a hospůdky jsou od časného rána až do pozdních nočních hodin v obležení místních obyvatel. Vysvětlení jsem se dočkal vlastně již na letišti, po našem příletu. Veškerý personál zde totiž mezi sebou komunikoval ukrajinsky, bulharsky nebo rumunsky. To samé následovalo i na hotelu. Od recepční, přes kuchaře, servírky, až po pokojské, všechno to byli gastarbeitři z Ukrajiny, Rumunska a Bulharska.
Prvního "pracujícího" Řeka jsem zaznamenal až těsně před půlnocí v hotelové restauraci. Slůvko "pracujícího" jsem dal do uvozovek záměrně, neboť se ve skutečnosti jednalo o nefalšovaného, zhruba třicetiletého, tzv. pasáka, který mi, ač po mém boku seděla moje manželka(!), s ledovým klidem a lámanou angličtinou nabídl k sexuálním hrátkám "své" dívky, sedící na baru! Jak jsem později zjistil, jednalo se o sotva šestnáctiletá(!) děvčata z Moldávie. Po tomto otřesném zážitku jsem měl sto chutí hned druhý den naši dovolenou předčasně ukončit a odletět zpět do Prahy. Zvláště moje manželka byla nechutným jednáním tohoto řeckého kuplíře naprosto zhnusena.
I v dalších dnech našeho pobytu jsem si pouze potvrdil fakt, že Řekové jsou skutečně těmi největšími flákači, jaké jsem kdy poznal. Ať to byla prodavačka, pracovnice směnárny, taxikář, řidič MHD nebo průvodkyně, všechno to byli cizinci! Rodilí Řekové, ti zatím popíjeli na zahrádkách před restauracemi, četli noviny, ti mladší surfovali po internetu nebo telefonovali. Všichni se přitom usmívali, vesele spolu debatovali, zkrátka, nějakou práci, zaměstnání, měli tzv. na háku. Pochopitelně. Díky štědrým podporám v nezaměstnanosti, ještě štědřejším sociálním dávkám a díky velkorysým důchodům se o nic nemusejí starat. Stát, respektive dosud štědrá EU, se postarají. Za celých 14 dnů naší dovolené tak byl jediným "pracujícím" Řekem, kterého jsem viděl, právě onen vlezlý pasák z hotelové restaurace!
Může se potom člověk, který je zvyklý pravidelně pracovat, divit tomu, že je Řecko momentálně tam kde je? Nemůže! Jako naprostý výsměch nám všem potom působí fakt, že bychom se i my, prostřednictvím jakýchsi záruk ve výši několika miliard korun, navíc z daní nás všech(!), měli v rámci EU podílet na záchraně Řecka. Ani náhodou!!!! Jen ať si Řecko zbankrotuje! Jen ať Řekové "padnou na hubu" a jsou přinuceni začít se konečně starat sami o sebe, bez pomoci druhých! Jedině tak si totiž uvědomí, že stát, potažmo EU, není dojná kráva, kterou mohou ždímat, jak se jim zlíbí. Jedině tak si uvědomí, že normální a standardní je chodit do zaměstnání a ne na státní útraty vysedávat po hospodách a nechat za sebe pracovat gastarbeitry z Východu.
Pokud je EU skutečně soudná a chce si alespoň trochu napravit svou pošramocenou pověst, potom již Řecku nepůjčí ani cent, nechá ho zbankrotovat a následně ho vyloučí z EU. To je totiž to jediné správné a hlavně spravedlivé řešení, které si řečtí vyžírkové a hospodští povaleči zaslouží!
