"Medvídku, blíží se již sedmá hodina večerní, je na čase se rozhodnout, pro dnešek ti navrhuji Hanspaulku, co ty na to?"
"Hanspaulku, zlatíčko? A kterou konkrétně máš na mysli?"
"Jak, kterou? My toho snad vlastníme na Hanspaulce více?"
"No, musím se ti přiznat, že jsem minulý týden opět vyrazil na nákupy, zlatíčko."
"Ty jsi učiněný ďáběl, medvídku! Takže, na Hanspaulce máme již dvě vilky, ano? Fantastické! V tom případě to je ale jasné, pro dnešek tedy volím právě tuto naši zbrusu novou vilu."
"Ne, zlatíčko, to opravdu nepůjde, není to tam ještě vůbec připravené, navíc, v naší "staré" Hanspaulce jsme byli docela nedávno a trávit čas po tak krátké době opět ve stejné čtvrti, to mi přijde poněkud fádní. Ne, pro dnešek chci změnu."
"To je pravda, medvídku. Co bys tedy řekl Tróji? Ten náš nový venkovní bazén na zahradě a podvečerní koupání v něm, to zní lákavě, ne?"
"Trója není vůbec špatná volba, zlatičko, jsi šikovná. Ale na koupání se dnes nějak necítím. Ne, vyber něco jiného."
"Dobře, medvídku. Připadáš mi dnes nějaký rozmrzelý, ale nevadí. Co bys tedy řekl Letné? Náš střešní byt s teráskou a s úžasným výhledem na Hrad. To zní přece dobře, ne?"
"No, zlatičko, opět poměrně dobrá volba, ale... Ne, zkus ještě něco jiného."
"Medvídku, ty mě dnes ale zlobíš. Dobře tedy, proč pro dnešek nevyzkoušet samotné centrum města, poklidná Malá Strana s výhledem na Petřín, nebo poněkud rušnější, ale jinak po všech stránkách zcela optimální, Staroměstské náměstí. Atmosféra staré Prahy tě přece vždy tolik oslovovala."
"Ano, máš pravdu, zlatíčko, naše dva bytečky na Staroměstském náměstí a na Malé Straně mi hodně přirostly k srdci, to je pravda, ale... Ne, dnes na historické centrum skutečně nemám náladu."
"Tak já ti už ale opravdu nevím, medvídku. Napadá mě tedy snad již pouze některý z našich kompletně zrekonstruovaných panelákových bytečků. Zahradní Město, Černý Most, Letňany, či snad Bohnice?"
"Šílíš, zlatíčko? Obyčejný panelákový byt? A v našem aktuálním společenském postavení?"
"Tak, myslela jsem to jako takovou milou retro vzpomínku, víš, medvídku? Na doby, kdy jsme spolu začínali."
"Ne ne, zlatíčko, to v žádném případě. Vím, jak to myslíš, je to od tebe milé, takové až romantické, vážím si toho, ale navrhni něco jiného."
"Ach jo, medvídku, ty máš dnes ale obzvláště vybíravou náladu. Nechceš-li tedy pro dnešek volit přímo samotné město, ale něco za Prahou, napadá mě již pouze náš lovecký zámeček na Berounsku, či naše usedlost v Posázaví."
"Počkej, zlatíčko, máš na mysli naši posázavskou usedlost s golfovým hřištěm?"
"Ano, medvídku, přesně tu. Respektive, trochu tě poopravím, s uměle osvětleným golfovým hřištěm!"
"Bingo, tak to beru, zlatíčko! Pár jamek před usnutím, to je přesně to, co dnes potřebuji!"
"No sláva, medvídku, konečně ses rozhodl! Přiznám se ti ale, že tato naše pravidelná podvečerní vybírání jedné naší konkrétní nemovitosti, ve které nakonec strávíme nadcházející noc, ta mě někdy opravdu řádně vyčerpají," posteskla si paní Arenbergerová a s viditelnou úlevou ve tváři objala svého manžela...
