První dobrý skutek lesního vraha Viktora Kalivody...

Pozůstalí po třech obětech tzv. lesního vraha Viktora Kalivody mají poprvé od okamžiku, kdy Kalivoda chladnokrevně zabil jejich blízké, důvod k částečné satisfakci...

To, co nedokáží naše pseudohumanistické zákony, tedy tvrdě a nekompromisně potrestat pachatele vražd, ale i pachatele brutálních napadení, která sice neskončí smrtí oběti, ale doživotně ji poznamenají, to vykonal Kalivoda sám. Nedělní sebevražda trojnásobného vraha Kalivody je proto jednoznačně tím nejlepším rozhodnutím, které kdy tato bezcitná zrůda ve svém životě učinila.

Kéž by si z jeho činu vzali příklad i ti další. Ty desítky Roubalů, Biedermanů a dalších, kteří se nerozpakovali kvůli svému obohacení chladnokrevně ukončit životy druhých. Proč bychom těmto všehoschopným grázlům měli my všichni ze svých daní platit jejich pobyt ve vězení? A navíc do konce jejich života! Čím si tuto naši solidaritu zasloužili? Tím, že připravili o život nevinného člověka? Za to jim máme platit?

Bohužel, ano. Takové jsou totiž zákony a nutno zdůraznit, že to jsou zákony špatné. Zákony, které neumožňují uložit těmto bestiím trest smrti. Vrcholem absurdity je potom případ tzv. vraha z Kmetiněvsi. Dnes vás tento psychicky nemocný vrah může klidně obsloužit v některé z pražských restaurací, kde údajně pracuje jako číšník. Z těch samých rukou, kterými bestiálně zabil mladou dívku, dostanete talíř se svým jídlem...

Člověku by se z toho skoro chtělo zvracet. Dýško, které od vás při placení následně dostane, je již pouze pomyslnou třešničkou na tomto absurdním dortu, který upekli evropští pseudohumanisté, kteří trest smrti považují za nepřípustný a naprosto neslučitelný s jakousi evropskou kulturní tradicí. Dle jejich "logiky" tedy vrahové mají právo vraždit, ale my již nemáme právo oplatit jim stejnou mincí. Ve své podstatě to tedy znamená, že vrah má větší práva než slušný člověk. Pěkně děkuji za takovou "spravedlnost"!

Pokud nechceme dospět do stádia, kdy pozůstalí po obětech násilných trestných činů začnou brát spravedlnost do vlastních rukou, potom je nezbytně nutné, aby byl institut trestu smrti opětovně zaveden do našeho trestního práva. Je nezbytně nutné, aby pro každého vraha (bez ohledu na věk pachatele, bez ohledu na jeho psychické rozpoložení v době spáchání vraždy) platilo bez výjimky pravidlo "Oko za oko, zub za zub".

V opačném případě se totiž může stát, že nás čím dál tím častěji budou v restauracích obsluhovat bývalí mladiství vrahové, o jejichž minulosti nebudeme mít ani tušení (neboť jim současné absurdní zákony zajišťují naprostou anonymitu) a my jim s úsměvem na tváři poděkujeme za přinesenou polévku, místo toho, abychom jim tuto polévku s opovržením chrstli do tváře...