Proč je v oblibě blogerů snižování váhy zlaté medaile Oty Zaremby?

Dalo se čekat, že na články oslavující našeho zlatého olympionika z Moskvy 1980, vzpěrače Otu Zarembu, budou reagovat tzv. potrefené husy. Vždy se v takovém případě ptám, proč tohle dělají...

Ano, uhodli jste správně. Reaguji na tento článek od zdejšího blogera, pana Břetislava Olšera:

Proč je v oblibě blogerů licoměrnost a lidská nepoctivost…?

Co tito kritici dokázali tak významného pro Československo (respektive pro Českou republiku) udělat, že v sobě berou tu drzost, kritizovat někoho, kdo celý svůj život zasvětil sportu a kdo je navíc symbolem fair play?

Co je to vůbec za občany ČR (chcete-li vlastence), když si dovolí snižovat váhu zlaté olympijské medaile, kterou Ota Zaremba vybojoval pro tuto vlast, pro nás pro všechny?

Proč tedy v naší zemi vůbec žijí, když se jim nelíbí, co pro ni druzí dokázali vykonat? Proč se neodstěhují jinam, když umí pouze kritizovat a léčit si své zjevné komplexy na takové osobnosti, jakou bezesporu pan Ota Zaremba je? Jaká je vůbec motivace těchto věčných kritiků?

Chtějí zaujmout čtenáře za každou cenu? Chtějí odradit naši mládež od provozování jednoho z mála, zdraví prospěšného sportu, jakým vzpírání bezesporu je? Co tito kritici skutečně sledují? To opravdu netuším...

Jediné, co bezpečně vím, pane Břetislave Olšere, je to, že když jsem v roce 1980 (jako pětiletý!) sledoval Otu Zarembu v přímém přenosu na televizní obrazovce při jeho finálovém vystoupení, měl jsem  ve svých očích slzičky štěstí (stejně jako můj děda) a držel jsem panu Zarembovi svoje palečky tak usilovně, až jsem na nich měl maličké puchýřky! A když jsem poté, při předávání medailí, viděl stoupat k moskevskému nebi československou vlajku a slyšel jsem hrát naši hymnu, tekly mi z očí takové slzy, o jakých se Vám ani nesnilo!

Proto Vás prosím, pane Břetislave Olšere, rozmyslete si příště skutečně velmi dobře, co a o kom napíšete, neboť nikdy nevíte, jak moc mohou Vaše slova druhým lidem ublížit. Vaše kritika na adresu pana Zaremby mě osobně totiž velmi ranila a mohu Vám říci, že kdyby dnes ještě byl na tomto světě můj děda, velký obdivovatel pana Zaremby a vzpírání vůbec, šly by z jeho úst na Vaši adresu takové výrazy, že i zdejšímu administrátorovi, panu Bangovi, by se protočily studem panenky...

S pozdravem Filip Fuchs