Nestačí, že jeho vládě nedůvěřuje přes 80% občanů... Nestačí, že na protest proti jeho vládě přijelo do Prahy ze všech koutů republiky demonstrovat svou oprávněnou nespokojenost přes 100 000 našich pracujících, penzistů, zdravotně postižených a dalších spoluobčanů...
Nestačí, že ač podmiňoval další pokračování své vlády vytvořením poslaneckého klubu z řad odpadlíků kolem Karolíny Peake, přesto nakonec své slovo nedodržel, couvl a od tohoto požadavku ustoupil... Nestačí, že další pokračování své vlády podmiňoval získáním tzv. bezpečné většiny v Poslanecké sněmovně a přesto se nakonec spokojil s téměř minimálním možným počtem hlasů... Nic z toho nestačí premiérovi Nečasovi k tomu, aby se (poprvé za téměř dva roky ve své funkci) konečně zachoval jako chlap, přiznal si, že jako premiér této země naprosto selhal a okamžitě na svou funkci rezignoval.
Z výše napsaného, bohužel, vyplývá jediné. Premiérovi Nečasovi, všem ministrům jeho vlády a všem poslancům, kteří včera jeho vládě vyslovili svou důvěru, jde pouze o jedno: za každou cenu se udržet ve svých funkcích minimálně další dva roky!
Že tímto svým rozhodnutím vytvářejí všichni výše jmenovaní živnou půdu pro další eskalaci sociálního napětí ve společnosti, to je jim jedno. Že tím s největší pravděpodobností (poprvé od listopadu 1989) donutí všechny nespokojené občany k celostátní generální stávce, ani to jim nevadí!
Oni si zkrátka dál pojedou v zajetých kolejích! Dál budou plošně škrtat tam, či onde. Dál budou plošně zvyšovat tu, či onu daň. Dál budou plošně zavádět absurdní poplatky za to, či ono. Dál budou plošně snižovat reálné příjmy, tu důchodcům, tu zdravotně postiženým, tu matkám samoživitelkám... A navíc ještě budou mít v sobě tu drzost, vydávat toto vše za tzv. reformy!
Přišlo mi poněkud přehnané, když minulý víkend jedna z demonstrujících v televizní reportáži z Václavského náměstí prohlásila, že za komunistů bylo lépe. Když jsem se však posléze nad jejími slovy zamyslel, musel jsem jí dát za pravdu. Ani ti komunisté totiž nebyli tak arogantní, tak bezohlední, tak zpupní, zkrátka ani oni neměli takovou hroší kůži, jakou má premiér Nečas a jeho ministři, když bezostyšně přehlížejí názor více než 80% obyvatel této země!
Půjde-li to takto dál, čeho se dočkáme příště? Kolik stovek tisíc oprávněně nespokojených občanů bude muset dorazit do Prahy, pane premiére, abyste konečně pochopil, že Vás a Vaší vlády mají lidé již dost? Kdy už konečně pochopí všichni ti Vaši tragikomičtí Drábkové, Vondrové, Bendlové, Kalouskové, že jich mají všichni občané již plné zuby?
Jediné, čím se ve své nebetyčné aroganci odlišujete od oněch komunistů, je snad již pouze to, že jste proti svým vlastním spoluobčanům nepoštvali kordony policistů s obušky, obrněné transportéry a vodní děla...
V případě Vaší všehoschopné asociální vlády, pane premiére, musím ovšem svou předchozí větu doplnit i o dvě upřesňující, velice trpká slova:
ALESPOŇ PROZATÍM nepoštvali...
