"Hele, sorry jako, nebudeme to spolu zbytečně protahovat, je ti asi jasné, že nemám jinou možnost, než tě zkrátka vyměnit, odvolat. Jakkoliv vím, že tě lidi mají rádi a i po odborné stránce si vedeš skvěle, na jedničku."
"Ale to víš, že mi to je jasné. Chápu, že jinou možnost nemáš."
"A jak ses tedy rozhodl? Odstoupíš sám, nebo mi budeš dělat "problémy" a necháš to celé až na posouzení pana prezidenta?"
"Jasně, že odstoupím sám. Proč bych ti měl dělat problémy, vím, že jsem pochybil. Mrzí mě to, omlouvám se ti."
"Hele, nebýt těch fotek, tak to asi celé zameteme pod koberec, ale mají tě vyfoceného jak z Blesku, tak z MF DNES, tohle před lidma fakt neokecáme."
"Je mi to jasné. A ani to po tobě nechci, uznávám svou chybu."
"Navíc, když jsi to byl právě ty sám, kdo ten zákaz vycházení zpřísnil na dobu od 19:00 do 07:00. Hele, a co jsi vlastně dělal venku ve dvě ráno? Že v tom zase byly ty tvoje ženské, ty tvoje kočeny, viď?"
"Co ti na to mám říct, však mě znáš, byly. Když to na mě pravidelně po půlnoci přijde, nemohu si zkrátka pomoci a musím, jak se říká, "do terénu", musím zkrátka ven."
"Hele, v pohodě. Jako chlap tě chápu, jsme jenom lidi, ne? Ale u svého ministra zdravotnictví tohle tolerovat vážně nemůžu. A to jsi jich tu noc "obrazil" víc, že tě vyfotili na dvou různých místech v Praze?"
"Hele, nebudu se vymlouvat, ostatně, teď už je to stejně jedno. Byly nakonec celkem čtyři. Dorotka z Libně, Žofinka z Vysočan, Isabella z Dejvic a Rozárka z Letné. Na ty dvě poslední mi novináři právě nepřišli."
"Cože? Čtyři? Tedy, tvůj apetit bych chtěl mít."
"Jen nech být, někdy je to svým způsobem až peklo. Zkusil jsem to řešit práškama, utlumit to, ale vůbec mi nezabírají."
"To je tedy fakt něco. Jako, slyšel jsem o tobě v tomto ohledu všelicos, ale že to bude až takhle horké, to jsem opravdu netušil. Čtyři za noc, ty jsi tedy kaňour, máš můj respekt, kámo. Ale, ať to zbytečně neprotahujeme, tady mi to podepiš, potom si vykliď svou kancelář a v podstatě jsme spolu vyřízení."
"Jasně, podpis. Tady dole, viď? Hele, a mého nástupce už máš?"
"No, tak něco se rýsuje, ale to víš, nikomu se do toho moc nechce, nejsou lidi. Přemýšlím o Šmuclerovi, o tom zubařovi, víš?"
"Aha. No, nic ve zlém, ale v tom případě ti přeji opravdu hodně štěstí."
"Já vím, je to asi naprostý úlet, ale já už vážně nemám kde brát. Křivka nově nakažených se ale, i díky tvým opatřením, v posledních dnech dramaticky zplošťuje, tak by to snad Roman měl zvládnout," odvětil s nadějí v hlase premiér Babiš, do aktovky vložil čerstvě podepsanou demisi svého, nyní již bývalého, ministra zdravotnictví a opustil budovu ministerstva.
Byl pátek 8. ledna 2021 a kritický ministerský post v jeho vládě se tak ve velice krátké době stal - po pánech Vojtěchovi, Prymulovi, Blatném a Flegrovi, osudným i pro pátého ministra v řadě, kocoura Micíka...
