"Zdravím tě, Ivo, na čem to zase pracuješ, prosím tě?" zahlaholil radostně Filip (Vracovský), když dorazil na pravidelnou návštěvu svého nejlepšího kamaráda Iva (Cilicha), který na své zahradě právě něco budoval.
"Vítej u nás, Filipe, to bude sarkofág, víš?" odvětil Ivo a ruce od potu ze svého čela si otřel do svých montérek. "Jako v Černobylu, chápeš? Celý náš dům jím postupně neprodyšně obalím do jakési "bubliny", abych tak ochránil všechny naše sousedy před případným nakažením COVIDem-19 ze strany naší rodiny, pokud by se prokázalo, že kdokoliv z jejích členů by byl pozitivní," vysvětloval Ivo.
"To je úžasný nápad, Ivo!" vykřikl nadšeně Filip. "Je až neskutečné, jak zodpovědně přistupuješ k celé pandemii, a to již od jejího vypuknutí před více než rokem, máš za to můj zasloužený obdiv. Ostatně, právě tato tvoje zodpovědnost a ohleduplnost ke druhým, je tím hlavním důvodem našeho velkého přátelství," vyznával se ze svých pocitů Filip a v jeho očích byly patrné slzy...
"To jsi řekl moc hezky, Filipe, děkuji ti za to. Ano, je to přesně tak, jak říkáš, můj zodpovědný přístup a ohleduplnost ke druhým v rámci pandemie, jsou příkladné," vysvětloval Ivo. "Samotného mě to až překvapuje, kde se to ve mně bere, ale když se nad tím zamyslím, jsem takový vlastně již od dětství."
"Mohl bych tě, na důkaz našeho velkého přátelství a jako výraz mého poděkování tobě, obejmout, Ivo?" zeptal se Filip, když si kapesníkem otřel svoje slzy dojetí.
"Samozřejmě, beze všeho, kamaráde," usmál se Ivo. "Ovšem, ještě předtím, než tak učiníš, požádám tě o předložení osvědčení o tvém negativním testu na COVID-19, které nesmí být starší než 24 hodin. Jistota je jistota, to snad chápeš?"
"Pochopitelně, Ivo, to je samozřejmé. Tady ho máš, prosím," odvětil Filip a podal své osvědčení Ivovi. "Nechal jsem si ho udělat zhruba před hodinou, a to výhradně kvůli tobě. A vůbec mi není tato tvoje důkladnost a pečlivost nepříjemná, ba právě naopak, chválím tě za ni."
"V pořádku, Filipe," řekl Ivo, když bedlivě zkontroloval Filipovo osvědčení. "Nyní mě již můžeš obejmout, ještě předtím si ovšem uprav svůj respirátor, prosím tě. Vidím, že na své levé tváři máš zhruba půlmilimetrovou mezírku. Já si přitom svou celoobličejovou plynovou masku s dvojitým filtrem na sobě ponechám, pokud dovolíš. Neber to, prosím, vůbec osobně, jistota je zkrátka jistota."
"No vidíš, máš pravdu, respirátor mi odstává kvůli jednomu malému neoholenému vousu, odpusť mi to, prosím," sypal si popel na svou hlavu Filip a studem celý zčervenal.
"V pohodě, kamaráde. Příště již ale ke svému oholení používej stejný holící strojek jako já, ten se zabudovaným laserovým paprskem, jemuž neunikne sebemenší vous na tvé tváři. Jedině ten tě oholí tak, že ti potom respirátor přilne k obličeji naprosto dokonale. Takový odstávající, netěsnící respirátor dokáže nadělat velice nepěknou paseku, na to nikdy nezapomínej. A teď již tedy pojď na mou hruď, kamaráde!" usmál se Ivo a téměř až bratrsky k sobě Filipa přivinul.
"Jsi tak zodpovědný, Ivo! Jednou bych chtěl být jako ty, snad se mi toho podaří dosáhnout co nejdříve," řekl obdivně Filip a oči se mu opět zaleskly slzami dojetí...
"Tak mě tady máte, kamarádi!" ozval se náhle směrem od vstupní branky ženský hlas, který byl oběma, Ivovi i Filipovi, důvěrně známý.
"Radko! Lásko moje!" vykřikl hned vzápětí Ivo, odhodil své zednické kladívko a cihlu s čerstvě nanešenou maltou na zem a celý radostí bez sebe běžel v ústrety Radce (Kielbergerové), své stávající snoubence a budoucí choti, která se mu právě vrátila domů z věznice v Plzni na Borech, kde si odpykávala svůj šestiměsíční trest odnětí svobody za pozdní nasazení roušky v plzeňské MHD v říjnu loňského roku.
"Lásko! Tolik jsi mi chyběl!" tiskla se Radka ke svému Ivovi a jako smyslů zbavená zahrnovala skrze svůj respirátor jeho celoobličejovou plynovou masku se dvěma filtry záplavou smyslných a vášnivých polibků. "Již chci být pouze a jedině zodpovědná jako ty, lásko! Při své poslední návštěvě u mě ve věznici jsi mi dal ultimátum, buď moje rebelanství a kverulantství v rámci povinného nošení roušek a respirátorů, nebo ty. Vybrala jsem si tebe, lásko!" plakala štěstím Radka.
"Miláčku, ani nevíš, jak jsem na tebe pyšný!" chválil dojatý Ivo svou vyvolenou. "Z nezodpovědné rebelky, odmítající veškerá protiepidemická opatření, se stala řádná a zodpovědná občanka. A to vše výhradně díky lásce ke mně. Co více si mohu přát, děkuji ti za to, lásko. Nyní již bezpečně vím, že právě ty jsi pro mě ta pravá, moje vyvolená."
"Radko, tak už jsi doma?" ozval se pojednou zpoza plotu, z ulice, Radce důvěrně známý hlas. Byl to Petr (Burian), bývalý Radčin manžel. Jejich spokojené manželství trvalo téměř dvacet let a přestože před necelým rokem skončilo, oba zůstali i nadále velice dobrými přáteli. Ostatně, to může potvrdit i jejich společných šest dětí, které nyní vychovávají ve střídavé péči a které Petr právě přišel Radce na následující dva týdny předat.
"Ahoj, Petře. Ano, již jsem zpátky doma," odvětila Radka. "Ještě jednou ti děkuji, jak skvěle ses staral o naše děti po celou dobu mého pobytu ve věznici. Ivo mi právě říkal, že jsi toho měl v posledních dnech v rámci svého zaměstnání opravdu hodně."
"Ano, Radko, to je pravda. Jenom za včerejšek jsem na pole odvozil šest plně naložených valníků hnoje," vysvětloval příkladný otec a soukromý biozemědělec v jedné osobě...
"Přátelé, a co byste řekli takové menší oslavě na počest Radčina návratu, když jsou od včerejška otevřené zahrádky?" zahlaholil zpoza plotu další, opět všem přítomným důvěrně známý, hlas.
"Jééé, kamaráde, co ty tady?" uvítala Radka nově příchozího Karla (Trčálka).
"Ále, v čajovně na náměstí mají, na způsob tzv. bezedného kalíšku, dnes odpoledne akci "Bezedná čajová várnice", tak si jich pár dopřeji," vysvětloval Karel, pohybující se celým svým tělem do rytmu a pobrukující si přitom do svého respirátoru melodii jednoho z největších hitů z dílny svého oblíbence Petra Hanniga...
"Ale, stejně je ta Radka bezvadná ženská, viď Karle?" dodal po chvíli Ivo a láskyplně přitom šimral levým filtrem své celoobličejové plynové masky Radku po jejím respirátoru.
"Tak, není špatná," odvětil Karel. "Ale, Markéta je Markéta..."
