Mnozí z těch, kteří v roce 1989 na náměstích po celé naší republice cinkali svými klíči, si v ten okamžik ani v nejmenším neuvědomili, že se kromě konce "vlády jedné strany" postarali i o konec pýchy tehdejších československých potravinářů: potravin bez "éček".
Tzv. "éčka", tedy chemické látky přidávané do potravin z důvodů prodloužení jejich trvanlivosti, či zvýraznění jejich chuti, byla poprvé použita počátkem 20.století v USA. Odtud se záhy rozšířila do celého světa, zvláště do západní Evropy a nebýt únorových událostí roku 1948, našla by bezesporu uplatnění i v tehdejším Československu. Naštěstí se projevila prozíravost našich tehdejších odborníků na výživu a již počátkem roku 1949 byla přijata zákonná vyhláška, která používání tzv. "éček", jako přísad do potravin, přísně zakazovala.
Občané tehdejšího Československa tak byli během následujících více než čtyřiceti let ušetřeni doslova "éčkové invaze". Zatímco na západ od našich hranic se stala tzv. "éčka" součástí veškerých potravin, včetně sušeného mléka pro kojence(!) či dětských přesnídávek(!), dodávali naopak naši výrobci svým spotřebitelům potraviny, které nebyly dotčeny žádnou podobnou chemickou úpravou.
Bohužel, otevření našich západních hranic po roce 1989 přineslo do našich životů potraviny, které jsou doslova "nadopovány" všemi možnými chemikáliemi, jež mají prokazatelně neblahý vliv na lidské zdraví. Během posledních dvaceti let navíc chemické koncerny dovedly tzv. "éčka" k naprosté "dokonalosti", neboť se na nich spotřebitelé stali doslova závislými.
V praxi to znamená, že zákazníci si dnes již nekupují danou potravinu proto, že na ni mají chuť, ale pouze proto, aby ukojili své abstinenční příznaky, vyvolané nedostatkem "éček" v jejich těle. V posledních letech navíc výrobci potravin přistupují k aplikaci nejmodernějších a zároveň nejzákeřnějších typů, tzv. "chytrých éček", tzn. chemických přísad, vyrobených a fungujících na stejném principu jako nikotin či alkohol, tedy látek, které pravidelnou konzumací vyvolají u člověka silnou závislost.
Hazardování potravinářských firem se zdravím zákazníků, ve jménu vyšších finančních zisků, tak nabírá na obrátkách a jednoznačně se podepisuje na zdraví nás všech, dokladem čehož je například rapidní nárůst výskytu rakoviny všech typů, či neustále se zvyšující počet případů neplodnosti u mužů.
Aniž bych chtěl jakkoliv vychvalovat či obhajovat bývalý politický režim v Československu v letech 1948 až 1989, jednu věc nemůžeme komunistům v žádném případě upřít (a obracím se tímto na svého kolegu blogera, pana Jana Zieglera, jehož tendenční a v mnoha směrech neobjektivní blog: Potraviny za komunistů byly toxické a zdraví nebezpečné mě přinutil reagovat a uvést vše na pravou míru).
Za vlády komunistů, narozdíl od současnosti, bylo totiž kupříkladu takové máslo skutečným máslem a ne nevábně páchnoucí směskou rostlinných tuků... Mléko bylo poctivým mlékem a ne odpornou, vodou naředěnou břečkou... Čerstvé pečivo bylo skutečně čerstvé a ne po půl roce rozmražené... Špekáčky byly poctivými a nešizenými špekáčky a ne rozemletým humusem z kožek a kostí...
A kupříkladu sůl v potravinách, ta byla skutečnou potravinářskou solí a ne technickou solí, určenou k zimnímu posypu silnic(!) u našich severních sousedů...
