Bylo to jako blesk z čistého nebe. Vrátil jsem se z cyklovýletu po Vysočině a co se nedozvím. Bloger, pan Jiří Hrebenar, se rozhodl definitivně uzavřít diskuze pod svými články!
Tuto šokující informaci jsem se dozvěděl z dnešního blogu pana Hrebenara:
Přiznám se vám, že po jeho přečtení mi bylo smutno a položil jsem si otázku:
Rozmyslel jste si to dobře, pane Jiří?
Vždyť jméno Jiří Hrebenar, to je zde na blogu něco jako značka. Na Vaše články, pane Hrebenare, mnoho Vašich stálých čtenářů netrpělivě čeká, neboť je Vaše názory a myšlenky zajímají. Vypsal jste si zde již jakousi pozici, jakési jméno a nyní toto vše chcete zahodit jenom proto, že v diskuzi někteří lidé vyjadřují opačné názory než máte Vy? Copak jste nepomyslel na svoje příznivce? Na čtenáře, kteří Vašim článkům dávají karmy (i já mezi ně patřím) a následně Vám za Váš článek v diskuzi poděkují. To jen kvůli několika anonymním křiklounům znemožníte diskutovat i nám všem, kteří Vás máme rádi? Napadlo Vás, pane Jiří, že to vůči nám není až tak docela fér a že se Vaším rozhodnutím můžeme cítit dotčeni?
Za všechny Vaše příznivce Vás proto prosím, nerušte diskuze pod svými články! Vždyť máte přece právo nereagovat na ty anonymní hulváty, kteří na Vás v diskuzi kydají špínu. Prostě si jich nevšímejte, ignorujte je a uvidíte, že je to časem přestane bavit. Pokud jim ale zatrhnete diskuzi, znemožníte tím pádem diskuzi i všem slušným diskutujícím a Vašim příznivcům, kteří si to ale vůbec nezaslouží.
Zvažte proto, prosím, ještě jednou svoje rozhodnutí definitivně uzavřít diskuze pod svými články. Vždy jsem Vás, pane Hrebenare, považoval za rovného a přímého člověka, který si stojí za svými názory. Tímto svým rozhodnutím byste však dal do ruky trumf všem svým odpůrcům. Trumf, na který oni čekali a o který jim šlo. Dostat Vás na lopatky. Nedovolte jim to, prosím! Nedovolte těmto anonymním křiklounům, aby řídili Váš život!
Pevně doufám, pane Jiří, že si má upřímná slova vezmete k srdci a že ještě jednou důkladně zvážíte své rozhodnutí. Žádám Vás o to, protože si Vás vážím pro Vaši schopnost sdělit čtenářům často i to, co nechtějí slyšet, i když to je pravda. Vážím si Vás nejen jako člověka, ale hlavně jako tělesně postiženého, který chce být užitečný všem ostatním a často bývá, bohužel, nepochopen. A věřte mi, že vím o čem mluvím, neboť moji vlastní matku postihla zákeřná obrna v jejích 12 letech. Umím se proto vcítit do Vašich pocitů a vím, že to nemáte ve svém životě vůbec lehké. O to víc si Vás vážím za Vaše nekompromisní a konzistentní názory.
Věřím, pane Jiří, že diskuze pod svými články nezrušíte a ukážete všem svým odpůrcům, že se jimi nenecháte vydírat a že jejich verbální útoky vůči Vám jsou pouze obrazem o nich samotných, nikoliv o Vás...
S pozdravem Filip Fuchs.
Dovětek autora:
Vážení čtenáři, reakci pana Hrebenara si můžete přečíst v diskuzi níže. Jsem ohromně šťastný, že jsem se v panu Jiřím nezklamal a že se na základě mojí výzvy rozhodl opětovně umožnit diskuze pod svými články. Tímto rozhodnutím u mě pan Jiří nesmírně stoupl v ceně a já mu za to touto cestou děkuji.
F.F.
