"Stejně je to ale úlet, co?" Zamyslela se Rossi, když si sedla k ohništi ke svým dvěma kolegům trosečníkům, Kroupovi a Pochovi.
"Co máš jako na mysli, Rossi?" Zeptal se jí Poch.
"No přece tuhle situaci. Že jsme ztroskotali zrovna my tři. A navíc spolu."
"Prosím tě!" Okřikl ji Kroupa. "A co si čekala? Už když jsem viděl tu loď v přístavu, v jakým hrozným stavu byla, tak jsem tušil, že to dopadne špatně. Kdepak. Přísahám vám, že jestli se odsud dostaneme, tak se už nikdy v životě žádný soutěže na blogu nezúčastním!"
"Máte pravdu, pane Kroupo." Pokyvoval souhlasně hlavou Poch. "Už když jsem si četl, že je hlavní výhrou cesta lodí pro tři, bylo mi to podezřelé."
"Tohle George Novotny vážně přehnal!" Přidala se Rossi. "Vždycky dával vítězům nějakou tu lahvinku, kaviár, maximálně ty jeho dřevěný futrály na vizitky a teď najednou plavbu lodí!"
"Myslím, že mu právě o tohle šlo!" Rozčiloval se Kroupa. "Dostat právě nás tři na jednu loď. Všivák jeden americkej!"
"Ale stejně je zajímavé, že se těch jeho soutěží účastníme vždy právě jenom my tři." Zamyslel se Poch. "Možná že nás při těch všech našich rozdílnostech přece jen něco spojuje, nemyslíte?"
"No, to se tedy máme čím chlubit, Pochu." Bručel Kroupa. "V tomhle případě nás totiž spojila naše společná nebetyčná blbost!"
"Kdyby se tý proklatý soutěže zúčastnil aspoň Aleš Keberle." Posteskla si Rossi. "Mohl tu být teď s námi. S Alešem bychom určitě netrpěli hlady!"
"To jo!" Přitakal Kroupa. "Ten Keberle se mi líbil už od začátku. Nejdřív jsem si sice myslel, že je to magor, ale když jsem začal užívat tu jeho sušenou šťávu z vylisovaný trávy, hned se mi zlepšila řada životních funkcí. Štítnou žlázou počínaje a plísní mezi prsty na nohách konče. Dokonce mi přestaly vypadávat i vlasy a hlavně ta moje úmorná bolest zad je ta tam. Díky těm lektvarům od Aleše už ani nemusím nosit kosmodisk!"
"Máš úplnou pravdu, Vladimíre!" Řekla Rossi. "Já jsem zase začala užívat tu jeho Chlorellu a perfektně se mi po ní upravila moje menstruace. Do tý doby jsem krvácela jednou měsíčně, ale co užívám Chlorellu, tak mám měsíčky jednou za dva roky. Ani si neumíte představit, kolik peněz ušetřím za vložky! Kdepak, Aleš je jednička!"
"Já jsem si zase podle Aleše upravil svoji životosprávu, přátelé," Usmíval se Poch. "Jím už jen samé obiloviny. Ráno pšenici, v poledne ječmen a k večeři si dávám žito. Jen za poslední půlrok jsem shodil 50 kilo! Když to takhle půjde dál, mohl bych se za další půlrok dostat na svoji váhu z gymplu, tedy na 120 kilo! Dokonce mi díky konzumaci obilí zmizela ze zadku i moje dlouholetá noční můra - beďar o velikosti Paroubkovy bradavice! Alešovi jsem vážně vděčný!"
A zatímco naši tři trosečníci trávili svůj čas u ohniště vzpomínáním na svého výživového poradce Keberleho, plánoval kdesi v Jižní Dakotě pan George Novotny svou další soutěž pro blogery. O jejím tématu sice neměl ještě zcela jasno, o cenách pro vítěze ovšem ano.
Příště se bude bojovat o cestu do vesmíru raketoplánem, který osobně zkonstruoval sám pan Novotny. Svůj nový projekt pracovně nazval "Challenger 2" a již nyní je naprosto jasné, že pokud ho vítězové soutěže přežijí, bude to stejný zázrak, jakým je to, že si i po pěti letech na pustém ostrově mají tak rozdílní lidé jako Kroupa, Rossi a Poch u svého ohniště stále o čem povídat...
Pokud vás zajímá, kdo je Aleš Keberle, klikněte sem:
Pokud vás zajímá aktuální pořadí v soutěži, klikněte sem:
A pokud vás zajímají moje dva předchozí soutěžní příspěvky, klikněte sem:
