Jak trosečníci požádali o pomoc Zdeňka Pohlreicha (soutěž G.N.)

"Kruci prdel, Kroupo! Ty to tam sypeš jak Babica, vole!" Křičel brunátný Pohlreich na nebohého Kroupu, když viděl jak toporně solí čerstvě naporcované filety ze žraloka...

"Ale my to takhle s bráchou v hospodě děláme, pane Pohlreich." Omlouval se Kroupa.

"Ty vole, to si děláš prdel, že máte hospodu, ne?!" Vytřeštil oči Pohlreich. "A kde, prosím tě?"

"Na Slapech, pane Pohlreich." Usmál se Kroupa. "Když jsme začínali, kšefty nám šly skvěle. Lidi se po candátovi za 400 korun mohli utlouct. Chápete to, pane Pohlreich? Deset deka candáta za čtyři stovky! A navíc na Slapech!!!! Jenže, co je teď ta krize, tak jsme v pytli. Lidi nemají peníze, pane Pohlreich. Šli jsme s cenou až na 200 korun a lidi to furt nechtějí. Nakonec jsem rád, že jsem teď tady na pustým ostrově a ne na Slapech. Brácha si tam z toho snad hodí mašli..."

"Ty vole, Kroupa!" Zděsil se Pohlreich. "Viděl jsem hada srát. Žábu bušit pěstí do skály. Koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Dokonce jsem viděl i stíhačku couvat! Ale takovýho vola, jako si ty Kroupo, to jsem tedy ještě neviděl! Jak můžeš na Slapech prodávat candáta za dvě kila, vole? Seš normální? Víš kdo jezdí na Slapy? Ty lidi tam bydlej v obytnejch přívěsech, ve stanech a ty na ně vyrukuješ s candátem za dvě kila? Kruci prdel, pamatuj si, že kdyby v Česku kandidoval do parlamentu smaženej řízek, tak má devadesát procent hlasů! Tudy vede cesta. Tohle Češi chtěj, Kroupo. Obyčejnej řízeček, brambůrky a je to!"

"Asi máte pravdu, pane Pohlreich. Snad to bráchu napadne dřív, než zkrachuje."

Restaurace "U tří trosečníků" se začínala plnit zákazníky. Bylo před polednem a dovnitř se trousili první dělníci z nedaleké ropné plošiny. Servírka Rossi přijímala čile objednávky a číšník Poch jako obvykle vykuřoval za skladem.

"Vladimíre, můžeš trochu popohnat toho Pocha?" Přiběhla Rossi celá zpocená do kuchyně." Já nestíhám a on si zase za skladem vykuřuje."

"Kruci prdel, Kroupo, co to tu máš za personál, vole?!" Rozčiloval se Pohlreich. "Jak si může číšník vykuřovat během polední špičky? Kde máte ten sklad?"

"Tam vzadu, pane Pohlreich." Ukázal Kroupa směrem za kuchyň.

"Hele, kamaráde!" Zařval Pohlreich na Pocha, když ho objevil zalezlého pod bedýnkami od kokosových ořechů. "Rossi se může na place uštvat a ty si tu vykuřuješ jak sádrovej ježek, vole!"

"Když já jsem spíš přes knížky, pane Pohlreich."Omlouval se Poch.

"Kruci prdel, Pochu, tak si votevři na protější pláži knihkupectví a neser se do hospody, vole!" Řval Pohlreich a měl pravdu.

"Když tady nikdo nečte, pane Pohlreich." Vysvětloval Poch. "Musím být vděčný aspoň za tu číšničinu."

"Koukám, že ti asi budu muset zapálit koudel u prdele, aby si o tý práci začal aspoň trochu přemejšlet, Pochu!" Dával mu naději Pohlreich. "Típni to, běž na plac a pusť aspoň klimošku. Máte tu vzduch jak v poklopci, vy umělci!"

"Pane Pohlreich, potřeboval bych píchnout s bramborama, nestíhám!" Přiběhl najednou z kuchyně zoufalý Kroupa.

"No vždyť už jdu, ty umělče. Příšte abyste snad ty brambory skřížíli s filckama. Budou se potom škrábat samy!"

"A co ty, žabko?" Usmál se Pohlreich na kmitající Rossi. "Vidím, že tvoje pracovní nasazení je obstojný."

"Tak za svým pracovním nasazením si teda stojím, pane Pohlreich. To máte pravdu." Souhlasila Rossi.

"Abych tě zase nepřechválil, kočko." Uculil se šibalsky Pohlreich. "Soudruzi z NDR si taky stáli za trabantem a jak to dopadlo..."

Polední špička v restauraci "U tří trosečníků" vrcholila. Kdo by to byl řekl, že se na tomto bohem zapomenutém ostrově dokáže uživit restaurace. A hle, povedlo se! Na samolepku od Mistra Pohlreicha to zatím ani zdaleka není, ale kdo ví za pár měsíců, až Mistr přijede na kontrolní návštěvu...

"Tak umělci..." Loučil se Pohlreich. "Když jsem ten váš pajzl viděl ještě na fotkách v Praze, pro jistotu jsem vám něco přikoupil. Myslím, že po tom dnešním žralokovi od Kroupy to půjde mezi zákazníkama na dračku!" Zasmál se Pohlreich a hodil na podlahu dvě krabice.

"Jééé, vy jste zlatíčko, pane Pohlreich!" Zaradovala se Rossi, když obě krabice rozbalila. "Gastrogel a... živočišný uhlí! To jsme tu potřebovali jako sůl! Děkujeme!"

"Hlavně jim to rozdejte včas!" Smál se Pohlreich. "Koukám, že pár z nich vám už u stolů koulí vočima jak žáby před bouřkou, jak jim je zle!"

Pokud vás zajímá aktuální pořadí v soutěži a způsob hlasování, klikněte sem:

Nova soutez pro blogery - Rossi, Kroupa a Poch na pustem ostrove

Pokud vás zajímají moje předchozí tři soutěžní příspěvky, klikněte sem:

Jak trosečníci vzpomínali na svého výživového poradce(soutěž G.N.)

Jak Robert zradil Moudrého pastýře (soutěžní příspěvek)

Smrt na opuštěném ostrově si nevybírá (soutěžní příspěvek)