Do sobotní půlnoci jsem měl skupinu kolem bratrů Mašínů za hrdiny. Svůj názor jsem změnil po přečtení blogu slečny (historičky?) Petry Pavlíčkové...
Její úvaha na téma bratrů Mašínů:
naprosto rozbourala mé dosavadní představy o celé této skupině. Bylo to zřejmě způsobeno hlavně mou neznalostí daného tématu. Pod vlivem médií jsem přes dvacet let žil v pomýlení, že skupina kolem bratrů Mašínů byla skupinou odvážných lidí (chcete-li hrdinů), toužících po svobodě, ovšem žijících v nesvobodné zemi.
Slečna (soudružka?) Pavlíčková mi naštěstí svým článkem otevřela oči. Cožpak je možné, považovat za hrdiny někoho, kdo bez mrknutí oka připraví o život otce dvou dětí?! Ano, mám na mysli nebohého četaře SNB Honzátka, kterého Ctirad Mašín podřízl jako podsvinče! Navíc, když byl soudruh Honzátko omámený a spoutaný, tedy naprosto bezbranný!!!!
Za to by skutečně Mašíni a jejich skupina zasloužila, jak slečna Pavlíčková správně a trefně napsala: "naplivat do ksichtu" a ne aby za tyto své zrůdné činy dostávali plakety, vyznamenání apod!
Závěrem bych proto rád poděkoval slečně Pavlíčkové za jeji odvahu. Za to, že se nebála napsat pravdu, což je cennější obzvláště v dnešní době, kdy se pravda zrovna moc nenosí. Myslím si proto, že naše země by potřebovala mnohem více takových odvážných, mladých lidí jako je slečna Pavlíčková.
A pokud tyto mé řádky čtete, slečno Pavlíčková, tak vězte, že právě nyní před Vámi smekám svůj pomyslný klobouk a těším se na Vaše další články. Historie by se totiž falšovat neměla a jak jsem měl možnost poznat Vás skrze Váš článek o bratrech Mašínech, jste to právě Vy, kdo ctí objektivní pohled na historická fakta.
I proto věřím, že se z Vašeho příštího (jistě objektivního) článku dozvím, jak to tehdy bylo s oněmi milióny nevinných obětí, které nechali komunisté v SSSR povraždit za vlády soudruha Stalina...
Historii zdar a objektivitě zvlášť, slečno Pavlíčková.
Filip Fuchs
