Islám a mešity do České republiky rozhodně patří!

V posledních dnech mě velmi znepokojila snaha řady obyvatel Hradce Králové, zabránit místní muslimské komunitě ve výstavbě mešity v jejich městě. Někteří z nich se dokonce vyjádřili v tom smyslu, že pokud k výstavbě skutečně dojde, stane se tak jen přes jejich mrtvolu!

Zajímalo by mě, kolika těmto obyvatelům Hradce Králové muslimové osobně ublížili...? Kolik těchto lidí muslimové okradli...? Kolik těchto lidí muslimové fyzicky napadli...?

A vzápětí si i sám odpovím: Muslimové v Hradci Králové nikoho z nich fyzicky nenapadli, nikoho z nich neokradli. Dokonce ani nikomu z obyvatel Hradce Králové nenutili pod pohrůžkou násilí, aby přešli na jejich víru. Nic z toho se v Hradci Králové nestalo, přesto se proti muslimům  zvedla masová vlna odporu.

Napadlo mě, co jsou ti muslimové zač, že je většina obyvatel (a nejen Hradce Králové) šmahem odsuzuje, aniž by s nimi měla jakoukoliv předchozí osobní zkušenost. Pocházejí snad muslimové z jiné planety? Potřebují snad ke svému dýchání něco jiného než vzduch? Přežili by snad bez vody déle než obyčejný smrtelník? Jsou snad muslimové lidé bez emocí? Lidé, kteří nevědí co je to smích a pláč? Rozmnožují se snad muslimové odlišným způsobem než my ostatní? A co jejich děti? Rodí se snad ony jako nenávistná, vraždící monstra, která chtějí ovládnout svět? Nikoliv.

Muslimové, stejně jako my všichni, pocházejí z planety Země. Jsou to tedy LIDÉ, stejně jako my všichni ostatní. Lidé, kteří dýchají ten samý vzduch, který dýcháme my všichni. Lidé, kteří pijí tu samou vodu, kterou pijeme my všichni. A stejně tak jako se my rádi bavíme, smějeme se, radujeme se, tak se smějí a radují i muslimové. Ale na druhou stranu dokáží, stejně jako my, projevovat lítost, smutek, pokoru a dokonce znají i slzy. A co se dětí týče, jsou na tom úplně stejně jako my ostatní. Aby se muslimům narodilo dítě, je k tomu zapotřebí muže a ženy. Muže a ženy, kteří se milují. Otce a matky, kteří jsou po narození svého dítěte šťastní a kteří by pro svoje dítě udělali první poslední. Dokonce by pro svoje dítě byli ochotní i zemřít, stejně tak jako většina z nás, kteří bychom svým  vlastním dětem obětovali cokoliv, včetně svých vlastních životů.

Proč tedy tolik zášti, nenávisti a odporu vůči muslimům? Vždyť to jsou lidé jako my. Lidé, kteří se rozhodli žít v České republice. Lidé, kteří CHTĚJÍ žít v České republice. Lidé, kteří zde chtějí pracovat, vytvářet hodnoty. Lidé, kteří chtějí poznat naši kulturu, zvyklosti, ale též lidé, kteří naopak svou kulturou a způsobem života obohatí nás. Ale hlavně, jsou to lidé, kteří se svým rozhodnutím žít zde, zavázali nejen respektovat všechny naše platné zákony, ale stejně tak (v případě, že platné zákony poruší) jsou připraveni přijmout za své činy odpovídající trest.

Je mi smutno z toho, do jaké pozice postavili obyvatelé Hradce Králové tamní komunitu muslimů. Je mi smutno z toho, že ač muslimové v Hradci Králové neudělali nic protizákonného, přesto je na ně pohlíženo jako na někoho, kdo přišel s úmyslem ubližovat a škodit. Je mi smutno z toho, že aniž by obyvatelé Hradce Králové muslimy osobně poznali, aniž by jim vůbec dali šanci se projevit, šmahem je odsoudí a nechtějí s nimi mít nic společného.

I proto je pro mě petice proti výstavbě mešity v Hradci Králové výrazem absolutní netolerance ze strany obyvatel města a upřímně se za jejich netolerantní přístup k muslimům stydím. Odsuzovat někoho jenom proto, že ho neznám a že právě tato neznalost (a pouze ona) ve mně následně vyvolá obavy z onoho neznámého, to je ta nejhorší a zároveň nejhloupější forma odsouzení, jaká může být.

Vyjadřuji proto muslimům z Hradce Králové upřímnou podporu v jejich snaze vybudovat v Hradci Králové mešitu a pevně doufám, že ne všichni obyvatelé České republiky jsou k muslimům tak netolerantní, jako jejich odpůrci právě v Hradci Králové.