Modrá část Londýna mohla mít po neděli neporazitelnost a luxusní náskok na čele tabulky Premiér League. Jenže zázrak Costa (ne to poleno ze Sparty pozn. red.) nastřelil tyč a o několik chvil později rozběsnil Ropný stánek Frank Lampard.
ádné líbání dresu a šílená oslava jako v nedávné minulosti Adebayor. Každý věděl, co přijde a Frank si v duchu mohl říkat: No skvěle, šejk mi dá na chleba o něco víc a ještě nedostanu od těch londýnských bláznů na kebuli...
Za ohleduplný odchod na svou polovinu dostal dojemný potlesk od kotle bývalého zaměstnavatele a troll-soc média se mohla roztrhat nad touto neverending lovestory.
Lampard má srdíčko na správném místě a "fans", které nejde na vlastním stadionu slyšet jsou nejskvělejší. Hlavně tyto individua vůbec neštvalo, když si daleko mocnější šejk udělal marketingovou bombu v New Yorku a díky jinému rozvrhu MLS přímo oslabil konkurenci a posílil sebe úplně zadarmo... To je zkrátka Specialist in Success José :-)
Vlastně jsem za to rád, stejně jako ostatní mediální "jarini". Dalo se o čem psát tehdy, dá se o čem psát teď. To ale nechám na iPohybovéAktivitě nebo iZítřku.
Můj střízlivý názor už se po letech "budování kapitálu" v červené části Londýna asi jen tak nezmění. Zarytí fanatici a raubíři, kterým nevadí měnit zaměstnavatele o dům vedle budou vždy nedílnou součástí cirkusu, jehož šéfem jsou bafuňáři oněch klubů a jedině oni z toho mají opravdový užitek. Neexistuje žádná loajalita, žádný cit pro klub, pouze cit pro úspěch, chvástání se a touha po majetku. Nikde jinde to jinak není.
Exemplář je příběh chlapce, který měl údajně barcelonskou DNA. Od malička pouze "přicmrndával" daleko lepším kopáčům v katalánské metropoli. Tak se ho ujal francouzský bankéř a postavil ho "z vozíčku". S dělem na hrudi a páskou na ruce měl psát historii. Jenže když se zrovna splácel Emirát, hrálo se s levnými žoldáky a stejně to málem stačilo na EUFOU tlačenou Barču, tak si bafuňáři z Barči konečně uvědomili, jakou předtím udělali chybu. Bankéř z Londýna byl přesvědčený, že chlapce udrží. Zde pronikly na svět sprosté hry o DNA, oblékání dresu Barči při oslavách a všelijaká masáž, která chlapce tak zblbla, až se nechal chytit na lákadlo úspěchu a dokonce slevil z platových podmínek. Jenže bez bankéře byl zpátky "na vozíčku" musel chystat všechno pro hvězdného Lilionelputa a zanedlouho se stal nepotřebným artiklem. A zde se u chlapce probudila ta touha pomsty. Jak to jen udělat? Najít si zaměstnavatele, který dá dobrou korunu...
A vůbec nevadí, že o tomto zaměstnavateli kdysi v dobách slávy u dělostřelců chlapec prohlásil, že se nechá raději zabít, než aby se jím nechal zaměstnat...
Tak určitěěě, a je to spooort :-)
