,,Bez práce,nejsou koláče!,"řekla,ale také zakousla suchý rohlík!

jak to vidí,ale taky slyší obyčejný občan

Pohádka naruby,aneb s Čerty,nejsou žerty! 
    
     Bylo-nebylo,jedno duhové králoství. A černo-bílí lidé by si v něm žili spokojeně a šťasně,nebýt toho, že...Že se jednomu oranžovému knížectví zdálo,že se v tom modřejším mají lidé lépe...A to je důvod jejich nespokojenosti.Nechápali,proč má černo-bílé(tehdy hodně a těžce nemocné obyvatestvo), platit třiceti dukáty za návštěvu neustále reptajících a naštvaných lékařů -odborníků.
     Třetí knížectví se spojilo s prvním,čtvré s druhým,a páte,myslím to rudé, čekalo...až jak to všechno dopadne!!!!
     Jedno, ale měli všichni společné,nedokázali se na ničem dohodnout...A tak neustále válčili,měnili generály,a nevěnovali pozornost tomu,že v lesích už nezůstala ani jedna koroutvička,a lidé z podhradí pomalu neměli už co jíst.
     Když v tom přišel jeden spávce s nápadem,že ti,co půlroku hladoví,a nestačejí tak splácet hypotéky na doškové chaloupky, mohou za patnácet zlotých jít zametat betonové chodníky.
Jenomže to netušil,že za půl roku od schválení tohoto zákona,u toho koštěte skončí taktéž.
    A tak,jak už to tak bývá, zametali všichni spolu.Modří , rudí,oranžoví,zelení. Nepoučili se! Zase se chtěli  od těch druhých metařů , co možná nejvíce odlišit. Kupovali na splátky ta nejdražší a nejhezčí košťátka....A proto se jednoho dne  stalo,že u těch nádherných, a technologicky vyspělých koštat všichni pochcípali!


    A to je konec,milé děti,naší duhové pohádky. Pohádky o tom,kterak černo-bílé obyvatelstvo nakupovalo neustále na splátky,a nezajímalo je ,co ta barevná knížectví ,,tam nahoře" zase provádějí!
(Autor se take omlouvá za pravopisné chyby.Jste prostě lepší než já...)