Pořád ta samá volební témata… A co tak PROSTĚ NEKRÁST!!!

Ve volebních programech různých stran se dají najít určité „obvyklé tlachy“: O podpoře zaměstnanosti, investicích do regionů, o podpoře školství a vzdělání… Nebo úplné pitomosti jako např. návrh zvýšení minimální mzdy na 12 až 14 tisíc, což by bylo v podstatě trvalou umístěnkou na pracák pro spoustu lidí.

Zvláštní je (což je příznačné především pro dosavadní parlamentní strany), že nikdo nepřišel s prostým návrhem PŘESTAT KRÁST. Přestat krást nejen v obchodě rohlíky, ale i ve státní správě. Přestat krást nejen tím, že si dobře platím ze státních peněz milenku, ale i tím, že státní a ministerský rozpočet nebude tunelován podivnými softwarovými zakázkami (jejichž software a dodaný systém pak stejně nefungují). Přestat krást nejen tím, že státní zakázky ve stavebnictví budou předražené o 50 až 100 %, ale i tím, že stranické sekretariáty nebudou dojit rozpočet o příspěvky stranám, jejichž výši si partaje samy sobě zákonem odhlasovaly.

Představte si, že někteří „vyvolení“ na manažerských postech ve státních firmách si o svých odměnách rozhodují skoro sami! To by se i nám moc líbilo, kdybychom si o výši své výplaty rozhodovali sami, že?

PŘESTAT KRÁST je ten nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak naše státní finance přivést z minusů do plusů. Že by to bylo obtížné a neproveditelné – to si tedy vůbec nemyslím. Počítejte chvíli se mnou:

-       státní zakázky tvoří asi 400 až 500 miliard ročně a veřejným tajemstvím i častokrát publikovaným odhadovaným (a bohužel snadno uvěřitelným) údajem je, že asi 40 % z této částky jsou peníze na „lumpárny navíc“. Nechtějme být přehnaně dokonalí, řekněme, že z těch předražených 40 % se podaří zamezit rozkradení také 40 % z této částky. Což je, když to zprůměruji, asi tak 70 miliard.

-       nedávno jsem četl, že odhad nevybraných daní u nás je asi 200 miliard. Opět to moc nepřehánějme a řekněme, že se nám to podaří snížit o 20 %, tedy o 40 miliard. Když se ministr financí nebude tolik zabývat zahlazováním kauz svých stranických kolegyň a nebude stále podávat vysvětlení na policii v dalších obviněních, zbude mu i více času na jeho hlavní činnost, za kterou si ho platíme – tedy správu financí a daní.

Nejsou tyto dvě částky náhodou rovny našemu ročnímu deficitu? A kdybychom k tomu ještě připočetli úspory za nižší dluhovou službu, odečetli vyhozené miliardy za IZIP, za nefunkční systém registru vozidel, za pražský Opencard, za předražené pandury, CASY, gripeny, za nevyplacené odměny premiérským milenkám a zlaté padáky „odborníkům“, co prošustrovali miliardy z našich daní… To by pak byly finance na všechny volební programové nápady – a bez dluhů! A jistě byste sami dokázali vyjmenovat dlouhou řadu příkladů rozkrádání a plýtvání.

Pokud jsme však měli na nejvyšších postech odborníky, kteří dosud nezjistili, že z dvoudecovek se nepije ani slivovice, ani vodka, ale pouze víno, a ty dosavadní partaje je na svých kandidátkách opět vnucují, těžko se u nás přestane krást.

Je to na nás, koho si zvolíme. Já jsem přesvědčen, že když si zvolíme SAMI SEBE – tedy přímou demokracii – nenecháme si tuto zemi rozkrádat tak, jak to připustili „naši“ dosavadní politici. A pošťáci nás už nebudou zásobovat složenkami na zaplacení státního dluhu.

A kdy se u nás přestane tolik KRÁST? Až budou mít politici a úředníci hmotnou a trestní odpovědnost.