Nad daným problémem je nejlepší se vždy zamyslet s nadhledem a až s odstupem času. Je to téměř vždy lepší, než „šít názory horkou jehlou“.
Po krajských a senátních volbách už je pár týdnů, takže tento můj náhled je opravdu psaný s odstupem času.
Nejvíce se uplynulé volby vyznačovaly vůbec nejnižší účastí od jejich vzniku. Tristní účast, spíše neúčast je důsledkem toho, jak dosavadní politické garnitury (bývalé i současné) znechutily politiku lidem natolik, že se o ni z větší části přestali zajímat. Pocit skutečné nemožnosti zasahovat do aktuálního veřejného dění vede obyčejné občany k pocitu, že nemají na nic vliv a nemohou nic změnit. A nebo, když už něco rozhodnou, politici se pak za jejich zády tzv. „koaličně“ stejně dohodnou jinak. Občané-voliči se domnívají, že jejich jednání nemůže způsobit žádné závažné změny. Avšak neúčast na rozhodování likviduje pocit zodpovědnosti za sebe i společnost a zvyšuje pravomoci úzké skupiny osob, zejména politiků-lídrů.
Volby se tak staly marketinkovým soubojem PR poradců. Už nerozhoduje program a věrohodnost, ale pouze množství peněz, které má daný subjektu k dispozici a pouze na jeho výši záleží, jak kvalitní marketink a jak obsáhlou produktovou kampaň si tedy může daný subjekt dovolit. Na obrazovkách a stránkách novin se střídá pouze několik desítek politických herců, kteří jsou poznamenáni absencí skutečných vizí, a jejichž hlavním programem jsou často především oni sami. Možná jediným způsobem, jak tomu zabránit, by mohlo být snížení výše sponzorských darů a příspěvků politickým stranám. A i tím si nejsem úplně jist, že by to nebylo v české kotlině opět "šikovně" obcházeno.
Na sociálních sítích ani v masmédiích se nešetřilo komentáři o tom, jak suverénně vyhrálo hnutí ANO miliardáře a ministra financí Andreje Babiše. Ale pokud toto suverénní vítězství přepočteme na množství voličů, není již tento výsledek tak oslnivý. Pouze asi 7% oprávněných voličů rozhodlo o tomto pomyslném vítězi. Ano, o volebním výsledku a dalším směřování na úrovni krajů rozhodla vlastně velmi úzká skupinka občanů, kteří přišli k volbám. Menší skupinka volitelů se přece ovládá daleko snadněji, než širší masy. A když to pak náhodou nevyjde podle očekávání, zapracují (zatím alespoň na úrovni krajů) zákulisní koaliční čachry a volební výsledek je … no řekněme alespoň silně přetransformován. Právě po těchto krajských volbách jsem přesvědčen o tom, že bychom se měli konečně vážně zamyslet nad přímou volbou hejtmanů. Ano, jsem si vědom možných komplikací a rizik. A právě proto by, pokud bychom se vydali touto cestou, by taková změna měla být provázena nejen i změnou kompetencí, ale i odpovědnosti. Budou-li takto voliči obcházeni, snadno se může stát, že počty členů volebních komisí budou v přesile nad příchozími voliči i absolutně. A propos, neměli bychom přehodnotit i systém fungování (velikosti a odměňování) volebních komisí? Obzvláště při druhém kole senátních voleb se členové komisí musejí kousat nudou a minimálně polovina členů je už zbytečných.
Předseda pomyslně vítězného hnutí ANO 2011 Andrej Babiš přišel po volbách s myšlenkou zrušení Senátu. Mluvil mi sice z hloubi duše, Senát opravdu pokládám za téměř zbytečný, ale na rozdíl od předsedy hnutí ANO jsem toto prezentoval veřejně už i dřív. Škoda, že A. Babiš „neměl koule“ tento návrh prosazovat mnohem dříve a konzistentně a ne až po pro jeho hnutí neúspěšných kandidaturách. Vypadalo by to o dost věrohodněji, takhle z toho byl cítit až příliš poraženecký postoj... No uvidíme, zda to bylo jen plácnutí do vody, nebo to myslel vážně. (jí to vážně určitě myslím, bez Senátu se určitě obejdeme)
Politická scéna je po uplynulých volbách pomyslně řečeno ještě více „na sračky“. Pravice je v troskách a torza se ještě hádají, kdo že je ta pravá pravice. Pomyslná levice rovněž, sociální demokraté pod vedením tvarohového Sobotky vlastně neví, zda více do středu nebo více vlevo. A komunisté na tom nejsou o moc lépe, jsou nečitelní, někteří jejich členové jsou spíše liberálové a mnozí jejich podstatou podnikatelé (což alespoň mně k vyhraněné levici moc nepasuje...). Občan už vlastně neví, co je jasná pravice a co jasná levice, u řady politických subjektů je vlastně těžko určit, kam spadají. To v lepším případě. Některé vlastně konkrétní program ani nemají a některým stačí jen jeden bod. Prostě naprostý chaos. A prapůvod k tomuto já osobně vidím, v té „slavné“ opoziční smlouvě, která lidem poprvé jasně řekla : „však my už se nějak vždycky domluvíme“. A současná kauza Brady, nebo spíše kauza Herman politickou scénu ještě více zamíchává.
Tak se nedivme, že lidé k volbám tolik nechodí. Prostě těm tradičním a mocným politickým stranám a politikům se podařilo lidem znechutit politiku natolik, že se o ni přestali zajímat. Dobře je to jen pro ty některé vyvolené...na těch méně voličů se lépe a snadněji působí ... o to má opravdu jít?!
