Když něco chceme, ale přece jen ne zase tak moc ….

Na soupeře (zde koaličního partnera) "střílet" chceme, ale na sebe přece jen ne....aneb když se ne úplně vše hodí i samotnému navrhovateli ....

Po více než roce od předložení vládního návrhu Zákona o střetu zájmů do Poslanecké sněmovny, byl v minulém měsíci nakonec výraznou většinou hlasů schválen. Vlastní projednávání tohoto zákona Sněmovnou, však vůbec nebylo tak jednoznačné, jak by se podle závěrečného hlasování mohlo zdát.

V původním textu vládního návrhu zákona nebylo zakázáno, aby veřejný funkcionář působil jako ovládající osoba obchodní korporace. Chod těchto jím ovládaných firem tak nemohl být ani ohrožen a firmy mohly podnikat za rovných podmínek s ostatními. Prostě v tomto návrhu neexistovalo nic podobného, jako obsahovalo Ústavněprávním výborem schválené znění § 4a) až 4c). Prostě bylo zřejmé, že tento původní vládní návrh z roku 2015 pocházel ještě z období, kdy koaliční spory mezi jednotlivými koaličními stranami, hlavně mezi ČSSD a ANO, nebyly tak rozbouřené a vyhrocené, jako v jarních a letních měsících letošního roku.

K vládnímu návrhu byla později, za nemalé mediální pozornosti, předložena řada pozměňovacích návrhů, které poměrně výrazně změnily charakter vládního návrhu.

Nejprve ústavněprávní výbor v březnu 2016 schválil své pozměňovací návrhy včetně vložení nového     § 4a, podle kterého veřejný funkcionář nesmí být ovládající osobou a dále v § 4 odst. 5 zakotvený zákaz poskytování dotací, návratných finančních výpomocí, záruk nebo jiných veřejných podpor, atd. V ústavněprávním výboru došlo k zařazení i dalších pozměňovacích návrhů. Šlo např. o zákaz podílu na zisku dle § 4b, či o zákaz být provozovatelem televizního či rozhlasového vysílání, či být vydavatelem periodického tisku dle § 4c. Na zasedání ústavněprávního výboru došlo ke schválení řady návrhů, které před tím koaliční vláda nenavrhovala. Přestože poslanci ústavněprávního výboru předložili své pozměňovací návrhy, jak dále uvedu a bude patrno, tak sami tyto návrhy později nerespektovali, a to co prosazovali, nakonec opustili.

Tak jak bylo později přiznáno, a to i v rámci třetího čtení ve Sněmovně, finální verze zákona byla cíleně směřována jedním směrem, proti jedné osobě a plnila tak podstatu zákona „Lex Babiš“, jak byl ostatně častokrát nazýván.

Ústavněprávní výbor má celkem 19 členů. Dne 30. března 2016 bylo na schůzi ústavněprávního výboru 18 členů a pro podstatné pozměňovací návrhy poslance Chvojky a Plíška vždy hlasovala většina členů výboru 12 resp. 11 poslanců. Jednotný postup poslanců, zejména pak z klubu ČSSD, avšak v opačném smyslu, se projevil při zářijovém třetím čtení zákona.

Zákaz, aby veřejný funkcionář byl ovládající osobou, byl označen jako pozměňovací návrh A4. V hlasování č.173 z poslanců ČSSD, kteří jsou členy ústavněprávního výboru a který tento návrh doporučil, pro tento návrh nehlasoval ani jeden. Z 19 členů ústavněprávního výboru tak původní návrh vlastního výboru podpořili pouze čtyři členové a tento návrh nebyl přijat. Pozměňovací návrh nakonec  jednotně nepodpořil ani celý poslanecký klub ČSSD.

Zkusme si nyní položit otázku, co vedlo koaliční poslance k tomu, že členové dvou jeho stran opustili původní koaliční návrh, a co je vedlo k tomu, že tyto strany, resp. koaliční poslanci ČSSD, se nakonec odchýlili nejenom od koaličního vládního návrhu, ale i od návrhu prosazeném jejich poslanci v ústavněprávním výboru? Ta názorová změna, která dosud poněkud unikala pozornosti médií, byla poměrně zásadní.

Pokud by došlo ke schválení pozměňovacího návrhu ústavněprávního výboru a doplnění zákona o § 4a dle návrhu ústavněprávního výboru, tak by bylo zakázáno veřejnému funkcionáři být ovládající osobou obchodní korporace. Mohl to tedy být velmi dobře ten důvod, který vedl k zásadní a poměrně rychlé a nečekané změně postoje klubu ČSSD.

Ptám-li se, proč ČSSD nerespektovala návrh svých poslanců, nalézám na toto jedinou logickou odpověď. A to, že ČSSD se nakonec zalekla toho návrhu, který by mohl dopadnout i na ni. V této podobě by totiž zákon směřoval na všechny členy vlády nebo vedoucí jiných ústředních orgánů státní správy, nesměřoval by tak jen cíleně na jednu osobu. Toto si zřejmě legislativci z ČSSD včas neuvědomili a připustili schválení a doporučení tohoto ústavněprávním výborem.

Zkusme si najít odpověď na otázku, kdo může být ovládající osobou obchodní korporace a koho by přijetí návrhu ohrozilo? Nemůže to být náhodou někdo na vrcholných postech v ČSSD? Co by schválení takového návrhu v praxi mohlo znamenat? Např. existuje společnost Cíl, akciová společnost v Praze. Jediným společníkem této společnosti, která, mimo jiné, má vydavatelskou a nakladatelskou činnost, je ČSSD, tedy Bohuslav Sobotka a ministr Chovanec, kteří jsou jejími ovládajícími osobami. Společnost má k 31.12. 2015 pouze relativně nepatrný majetek s výjimkou jediné pohledávky za svým jediným akcionářem ve výši zhruba 160 mil. Kč. Ztráta možnosti ovládat tuto společnost by mohla být s ohledem na známou ekonomickou situaci ČSSD pro tuto stranu tragédií. Proto se nemůžeme divit, že nemohlo dojít ke schválení předloženého návrhu zákona. Pak by totiž platilo, že Bohuslav Sobotka by nemohl být současně premiérem a předsedou strany, který také ovládá pro ČSSD důležitou obchodní společnost.

Schválený zákon navíc zcela ignoruje postavení a problematiku osob i na jiných (např. krajských) úrovních. Přestože jsem původně podporoval návrh tohoto zákona, i jeho zpřísňující varianty, tak jsem ve finálním závěrečném hlasování tento návrh zákona nepodpořil. Jednak se nepovažuji se za populistu a jednak jsem zásadně proti tomu, aby se přijímaly účelově formulované zákony (třeba jen, jako zde, především na jednu osobu). Z mého dosavadního působení na politické scéně Sněmovny mě nikdo nemůže podezřívat nebo považovat za příznivce vicepremiéra Babiše. Zachovávám si však natolik zdravý, reálný a nezatížený úsudek na věc, že tento zákon jako celek, jsem pro mé zásady a výše uvedené důvody podpořit nemohl. Nejsem populista, abych hlasoval podle toho, co je očekáváno...