Česká republika „slaví“ tento týden patnácté výročí svého vstupu do NATO. Mimo různá významná ( nebo "významná" ? ) prohlášení k této události se nám v jejich záplavě poněkud ztratilo sdělení Severoatlantické aliance, že nám k těmto narozeninám poslala vskutku zajímavý dárek: zprávu o tom, že Češi budou muset ze svých peněženek připlatit na kolosální stavbu nového evropského sídla NATO v Bruselu.
Náš stát se na stavbě podle mezinárodních úmluv má podílet 1,2 procenty celkových nákladů. To v roce 2010, kdy se se stavbou megalomanské stavby začínalo, činilo zhruba 372 milionů korun. Na stole Lubomíra Zaorálka však nyní přistála informace, podle které mají Češi zaplatit o 80 milionů více. Jak je to možné?
Původně měl skleněný palác stát zhruba miliardu korun. Už to je v době, kdy jsou celosvětově snižovány výdaje na obranu a svět se navíc potácí v ekonomické krizi, dost. Však také jednotlivé členské státy pěkně skřípaly zuby. Jenomže nyní se ukázalo, že projekt bude podstatně dražší kvůli problémům stavební firmy, která navíc s největší pravděpodobností nedodrží ani termín předání, kterým by měl být březen příštího roku. Každopádně tato firma požaduje za vícepráce, spojené s údajně chybnými výpočty a dodatečnými náklady, které způsobily „nečekané“ požadavky subdodavatelů dalších 246 milionů eur (6,7 miliardy korun) navíc. Jinak hrozí zastavením stavby. Německý deník Der Spiegel dokonce zjistil, že výstavbu provázejí výrazné finanční problémy a firmě hrozí platební neschopnost.
Skoro by se chtělo říci, že se ona stavební firma, mezinárodní konsorcium BAM Aliance, učila v postupech jak natahovat výdaje na státní zakázku, u nás. V tom jsme skoro jistě mistry: dálnice stavíme v přepočtu na běžný kilometr nejdráže na světě. Téměř každá budova, jejímž zadavatelem je subjekt státní nebo veřejné správy, je předražená. Zatím poslední divadelní etudu na téma „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ – rozuměj „Jak vypumpovat ze státní či veřejné zakázky co nejvíc“ předvádí pražský magistrát v tanečku s firmou Metrostav nad dostavbou velkolepého tunelu Blanka v Praze. Zkrátka a dobře, pokud jde o byrokracii, umělé prodražování nesmyslů a obtěžování obyčejných lidí, do této „rodiny“ se jako stát díky naší politické reprezentaci určitě hodíme. Co víc, možná bychom mohli působit i v roli zdatného školitele. .... Co Vy na to?
Mnohem horší je ale myšlenka, která se tváří v tvář současné situaci na Krymu vkrádá neodbytně na mysl: má vůbec smysl být aktivním členem jakékoliv světové aliance, která má v emblému mezinárodní vojenskou pomoc v případě nouze, jestliže taková aliance nekoná, když je třeba? Ano, Ukrajina není členem NATO, je nicméně jeho dlouholetý partner. Kyjev se účastnil a účastní prakticky všech zahraničních operací spojenců, od Kosova, přes Afghánistán až po protipirátské akce u pobřeží Somálska. Ať si myslíme o politickém převratu cokoliv, jisté je, že Rusko svým vpádem na Krym jednoznačně porušilo suverenitu jiného státu. A co na to NATO, ten „upřímný přítel Ukrajiny“, jak se nedávno vyjádřil generální tajemník Aliance Rasmussen? Nic. Ukrajina halt nezaplatila za bruselský Táj Mahál…
Doposud se NATO (a EU) spíše předváděly jako před rozsvícenou obrazovkou nahrbený a na ni naježený prskající kocour. No možná bych i trochu ubral z té naježenosti. A nyní jsme i svědky prohlášení, že vůči Rusku budou přijata zásadní a rázná opatření. ( doufám, že ten NATOkocour se při skoku do té obrazovky moc neporaní a nepořeže )
Možná je načase, aby si Česká republika ujasnila, co je a kam směřuje. Opravdu chceme platit Řekům důchody výměnou za to, že budeme i my platit v eurech? Opravdu chceme doplácet za předraženou výstavbu nesmyslně velkého a nákladného skleníku NATO výměnou za nejistotu v případě další ruské okupace? V tomto bychom měli mít jasno.
Dokud toho nebude tuzemská politická garnitura schopna, budou Češi platit. Na výstavbu impozantních budov, ze kterých obyčejný člověk nebude mít nic. Na důchody těch, kteří léta vědomě lhali o své ekonomické situaci. Budou žít bez žárovek, rumu i pomazánkového másla. Pěkný dárek k patnáctým narozeninám.
