Ukrajina na pokraji fašismu, Evropa na pokraji slepoty

Aniž by si toho naší komentátoři povšimli, v Kyjevě již první revoluce úspěšně proběhla. Demokratická proevropská opozice, která začínala protesty proti současnému proruskému prezidentovi, byla vytlačena stranou. Slova se ujaly nacionalistické bojůvky, jejíchž jedinou silnou stránkou je hrubé násilí.

Vidíte v televizi rudo-černé prápory a Molotovové koktejly? Ne, to už není touha po euro integraci, to je pokus o násilné převzetí moci. V jakékoliv civilizované zemi světa by na to policie tvrdě reagovala. Ve většině zemi by pak věc nezůstala pouze v rukou policie. Proti demonstrantům v přilbách a maskách, proti lidem ozbrojených pyrotechnikou, železnými řetězy, bagry a dlaždicemi by již dávno povolali armádu či národní gardu.

Představte si německé neonacisty, jak se pokouší dobýt sídlo tamní kancléřky. Představte si lidi se svastikou, jak násilně převzali kontrolu nad třemi budovami ministerstev. Jak útočí na ministerstvo energetiky, kde jsou kontrolní mechanismy od jaderných elektráren země. Jak by reagovala německá policie, která v prosinci bez servítek rozehnala squattery, kteří se „pouze“ pokusili o dobytí několika chátrajících budov v Hamburku? Představte si reakci amerických ozbrojených sil, na ozbrojený dav řítící se na bílý dům v situaci, kdy nedávno celý svět obletěly záběry toho, jak tamní policie zastřelila ženu v autě s dítětem - prostě proto, že odmítla zastavit a vystoupit z auta v blízkosti sídla amerického prezidenta.

Zarážející není násilí nacionalistických radikálů na ulicích evropské metropole, to je bohužel již běžné všude. Zarážející je to, že není nikdo, kdo by toto násilí zastavil. Prezident Janukovič se pohybuje od jedné krajnosti k druhé. Nejdříve chce do EU a pak přes noc otočí o 180 stupňů. Nejdříve zavede nepřiměřeně tvrdé zákony, které mají v zemi nastolit pořádek a pak nechá propustit na svobodu i těch několik málo radikálů, které policie již zadržela. Nejdříve nejedná s umírněnou a adekvátní opozici, následně nabídne představiteli opozice post premiéra. Při takové politice se nelze divit, že v zemi zavládl naprostý chaos a zatímco jedny jednotky policie na sebe bez hlesu nechávají házet zápalné lahve, jiné naopak přechází do režimu primitivní krevní msty a samy se dopouštějí zločinu.

To čemu se divím, je, proč se zde stále ještě tváříme, jako by se nechumelilo. Počáteční pozitivní hnutí Ukrajiny k Evropě se na naších očích proměnilo v chaos a anarchii v 45 milionové zemi, na hranicích našeho společného evropského prostoru. Na ulici Kyjeva hoří barikády a počítají se mrtví, země se ocitla na pokraji občanské války a na obou stranách se situace vyhrotila do takové míry, že vztek a panika převládly nad rozumem a vůli ke kompromisu. Je vskutku na pokraji slepoty, že představitelé Evropské unie na situaci stále ještě reaguji tak, jakoby byl listopad 2013 a na ulicích Kyjeva se sešli normální lidé s dětmi a rozhodli se vyjádřit svůj názor k euro integraci. 

Halo, probuďte se milí dobře placení paní Bruselských kabinetů, ta situace je již dávno pryč, teď demonstranti napadají své vlastní umírněné lídry a země se potácí na pokraji fašismu – zda toho ze strany nacionalistů nebo naopak ze strany zastánců nových prezidentových zákonů, to ještě není jisté. A toto je přesně ta chvíle, kdy se jako český občan cítím být ohrožen potencionálními vlnami uprchlíků a kriminality z obrovské destabilizované země na naších hranicích a kdy očekávám, že představitele EU otevřou oči, ukonči svou impotentní rétoriku, bouchnou do slovu a řeknou: „Toto je zcela nepřípustné. Ohrožujete Polsko, Slovensko, Maďarsko, Česko a další země našeho společenství. My - Evropská unie – pošleme k čertu každého opozičního lídra, jehož lidé přikročí k ozbrojenému puči a každou vládu, která nedovede ochránit své vlastní občany ani od nacionalistů, ani od vlastních policistů. Chcete-li se o něčem bavit s Evropou, tak se nejdříve zbavte vlastních radikálů a nastolte v zemi vládu zákona. Do té doby je diskuze o ekonomické spolupráci ukončena a hranice s Ukrajinou zavřena.“

Aneb k čemu jinému než k elementární ochraně naších hospodářských a národních zájmů jsme my jako Česká republika do EU vstupovali? Kdy se hodlají naší noví mocipáni ráčit kouknout na mapu a pomyslet na to, že EU již nekončí v půlce Německa a problémy, které hrozí nám tady v ČR, jsou stejně tak jejích, jako naše! Ptám se, kdy to prosím bude, až Ukrajina vzplane jako Sýrie, nebo až první milion uprchlíků rozloží stany na Moravě a přijde na to, že český stát již před jejích příchodem sotva dovedl uživit své vlastní slabé a ohrožené?