Odchytové zařízení Mikroregionu Radnicko, Útulek pro psy v Němčovicích slaví rok provozu. Počátkem října tomu byl přesně rok, co jsme společně s panem Zdeňkem Srstkou slavnostně přestřihli pásku tohoto útulku a začali tak psát pomyslnou knihu nových psích osudů. Kniha prvního ročníku je téměř zaplněna a my už známe řadu příběhů – někdy veselých, někdy smutných.
Teprve po několika měsících provozu jsme zjistili, jak složitou problematikou jsou toulaví a zaběhnutí psi. Nutno dodat, že také často psi nechtění a odmítaní. Podle naší platné legislativy je pes věc a obec je povinna se podle tohoto zákona o nalezenou věc postarat po dobu šesti měsíců. Teprve po uplynutí této doby s ní může nakládat jako s věcí vlastní. Tento problém nakonec donutil sdružení obcí Mikroregionu Radnicko, kterých je v současné době 24, vybudovat zařízení, které by pomohlo usnadnit život starostům obcí, už tak zavalených spoustou administrativy a dalších povinností, ke kterým předtím přibyla ještě povinnost postarat se o zatoulaného psa, kterým ho kdosi přivedl domů. Mikroregionu Radnicko přibyla také povinnost financovat provoz tohoto útulku.
Dnes máme problém relativně vyřešen, útulek s maximální kapacitou dvaceti psů funguje, odchyt psů zajišťuje odborně vyškolený pracovník, má k dispozici veškeré vybavení, včetně speciálního přívěsného vleku pro transport psů. V regionu jezdíme na zavolání starosty nebo policie, mimo region na základě objednávky obecního úřadu a to v případě volné kapacity zařízení. Za rok prošlo útulkem celkem 82 psů, z toho bylo 45 psů, 27 fen a deset štěňat. Provoz útulku ale není zadarmo. Jeho provoz za jeden rok stál 270 tisíc korun. Pobyt jednoho zatoulaného psa nás stojí v průměru 3 292,-- Kč. Další výdaje investoval mikroregion do samotného vybudování útulku, což bylo téměř 700 tisíc korun a letos dalších 180 tisíc korun na postavení výběhů a technického skladu. Naštěstí téměř polovinu finančních prostředků poskytl na výstavbu útulku a jeho rozšíření Plzeňský kraj, za což je třeba mu poděkovat. Rentabilita útulku z pohledu jeho provozních nákladů je podle mého názoru nastavena přiměřeně, je na dobré úrovni, což je způsobeno především osobním nasazením ošetřovatelek, dobrovolníků a sponzorů. Bez nich bychom měli podstatně větší problémy, nezapomeňte, že při obsluze pejsků je potřeba pracovat prakticky v nepřetržitém provozu, soboty, neděle, ve svátek. Ze začátku bylo totiž potřeba pořídit ještě spoustu drobností, které nám chyběly, což zvyšovalo provozní náklady.
Útulkem za rok jeho existence prošlo 82 psů. Tento počet ukazuje, že problematika toulavých psů je vážná. Nejen, že volně pobíhajících psů krajinou přibývá, přibývá také občanů, kteří se z různých důvodů snaží svých čtyřnohých přátel různým způsobem zbavit. Telefonují do útulku, že již nemohou mít psa doma, protože se stěhují z chalupy do bytu, nebo, že pes chytá sousedovo slepice, nebo také a to často, že nemají peníze na jeho krmení. Všechny tyto žádosti musíme odmítat, neboť bychom měli za chvíli plno a pro zaběhnuté pejsky by tu nebylo místo. I pro občany platí, že je vlastnictví psa zavazuje a mají povinnost se o něj starat a to až do doby, než jej smluvně předají jinému. Jenže – když to nejde po dobrém, zkouší to jinak. Psa v lepším případě někam odvezou a vypustí, v horších případech uvážou někde u zastávky, nebo u stromu a spoléhají na to, že pejska někdo včas objeví. Našli jsme psa zavřeného v bedně na vejce, nebo dvě štěňata ve sněhové závěji, přičemž jedno z nich mráz nepřežilo, nebo jsme také našli u silnice dva krásné pejsky zavřené v drahé psí přepravce. Nutno dodat, že s tímto jsme počítali od začátku, nevyhne se mu žádný útulek. Jednání některých lidí bohužel, nelze zdravým rozumem pochopit. Proto se také snažíme po nich velmi intenzivně pátrat, jak přes internet, tak za pomoci policie. Několikrát se nám podařilo je vypátrat. Pokuta sice způsobený psí stres nezažene, ale alespoň něco málo zůstane pro pocit, že jsme opuštěnou psí duši nehodili přes palubu.
Obecný problém toulavých psů je současností. Přeplněné útulky o tom vypovídají. Spirála se roztáčí především předáváním pejsků zdarma do nových rodin, do pěstounské péče nebo do adopce. Pejska vydáme a za tři, čtyři měsíce přijde nový majitel zpět a přivede sebou pět štěňat se slovy: jsou přece od vaší útulkové fenky, ta se o ně postarejte. Jediným řešením by byla kastrace všech psů vydávaných z útulků – to jak psů, tak fen. Bohužel tento postup by významně zdražil veterinární platby za pobyt psa v útulku – cena za kastraci u psa je cca 1200 Kč, u feny cca 2200 Kč. Je to ale jediný způsob, jak tuto spirálu zastavit a to by se musely kastrace provádět ve všech útulcích. Na to se prostě nenajdou peníze nikde. U nás zatím kastrujeme jen psy typu pitbul a stafordšírský teriér.
V našem útulku je průměrný pobyt odchyceného pejska 39,8 dní. V současné době je v útulku 9 psů - Carlos, Dixi, Elektra, Fido, Fugas, Goro, Míša, Toro a Žaneta. Jména jim dáváme postupně v abecedním pořadí. Zatímním rekordmanem je Fido. Je v útulku už půl roku. O hrubosrstého temperamentního jezevčíka nemá nikdo zájem. Větší část odchycených psů se daří především díky facebookové sociální síti a novinám vrátit původním majitelům - 28 psů (34%) nebo je předat do pěstounské péče. Za uplynulý rok to bylo 39 psů (47%) a do adopce jsme předali 6 psů (8%) a 10 štěňat. Do nových rodin jsme předali tedy více jak větší polovinu pejsků (55%). Pro občany, kteří se dostanou do závažných životních problémů, zajišťujeme za úplatu péči o jejich pejsky na tzv. hotel. Jedná se především o pobyt jejich páníčků a paniček v nemocnici. V tomto roce jsme tak poskytli pomoc pro 3 psy.
Práce v útulku je zajímavá a musí jí dělat především lidé, kteří mají pejsky rádi. Máme štěstí, že takové pečovatelky u nás máme. Květa, Dana a Lenka nehledí na své volno a pomáhají, kde můžou. Postaraly se také o dvoje štěňata, jejichž maminky už přišly do útulku nakryté. Ještě štěstí, že o štěňátka je poměrně velký zájem a rychle jsme pro ně našli nový domov. Psí příběhy, které známe, jsou mnohdy veselé, dojemné i smutné. Zmíním tři příkladné:
Do útulku přijela paní, která krátce předtím musela nechat utratit svojí labradorku pro nějaké závažné onemocnění, které se nevyhýbá ani lidem, ani psům. Plakala, smutnila, až došla ke kotci, kde byla připravena k předání do pěstounské péče také labradorka. Když fenku uviděla, zajásala s výkřikem: ta je stejná jako ta moje! A co víc – fenka na nic nečekala a skočila jí sama do náruče a než paní vyřídila papíry, seděla fenka v jejím autě. Možná se mohou převtělovat i psi! Ta paní v to musela zcela jistě uvěřit. Pro nás to byla velmi radostná a emotivní událost.
Divili byste se příběhu, kdy přišla do útulku paní v jiném stavu a vzala si do adopce pejska. Řekli byste – další dobrá duše, ale jen do chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že odjela do Prahy, tam porodila a dítě nechala v porodnici k adopci. To vám hlava nepobere.
Nakonec třetí příběh s dobrým koncem je příběh paní, která měla jít do nemocnice na operaci. Měla doma starého psa, který už jenom ležel, nezvedal se a proto uvažovala, že ho nechá uspat, než odjede. Pak se jí ho ale sželelo a požádala nás o ubytování. Pejsek po několika dnech přestal čůrat pod sebe, začal chodit a jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil. Začal chodit i na procházky. Zjištovali jsme co se stalo a zjistili, že zatímco u nás byl venku na vzduchu, paní ho zavírala v dobré víře do koupelny, aby mu bylo teplo. Protože se jednalo o dlouhosrsté plemeno, nemohlo mu tam být u radiátoru dobře a pomohl mu až pobyt u nás. Paní po návratu z nemocnice slíbila, že už ho zavírat nebude a nechá ho venku na zahradě. I takový psí příběh s dobrým koncem se u nás stal.
Chtěl bych poděkoval všem, kteří pracují ve prospěch našeho útulku, našim pečovatelkám, venčitelkám, odchytovému pracovníkovi, veterinářům, mediální podpoře Rokycanského deníku, za podporu starostkám a starostům, sponzorům, Plzeňskému kraji a také všem ostatním. A úplně nakonec mám ještě jedno přání – abychom stále nacházeli dobré duše, které jsou ochotny brát si pejsky z útulku. Bez nich by totiž naše práce ani neměla smysl. Díky.
