Sám sobě se často divím

Sám sobě se často divím ?

To se takhle někdy ptáme, a s podivem, pokud vidíme zase něco na první pohled  odlišného od proudů kolem, neb si to přiznejme, v proudech se nacházíme často.

Takže je i toto jen náhoda, že zase musím řešit v podstatě jen to, zdali se mýlím, či jen více divím ?

Jo neuvedl jsem čemu se jako divím ? Ale to přece není nezbytné !

Vždycky se mi zdálo, že navzdory snaze si skutky rozmyslet, nakonec jsem vtažen , stržen a  posléze vymáchán v jakýchsi proudech, náhlých popudech a vůbec v něčem, co vlastně ani smysl nemělo.

V posledních letech se mi toho zdá kolem až nadmíru, co se za smysluplné považuje.

Takže se ptám - jak naložit s poznatkem, že při takzvaném "pozitivním" pohledu se mi dostává povětšinou jen něco jako opakování z minulého prožitku?

Jak bych to naznačil poněkud jasněji .

Vlastně jsem to původně zamýšlel jako potvrzení toho, že kdykoliv je kolem mne něco, kde by zdánlivě bylo vhodné použít "pozitivní myšlení", pokaždé z toho spíše pravý opak obdržím.

Což ovšem jen předpokládá, že nyní nepochybně nastane období, kdy sklidím kritiku na hranici , že vlastně pojednávám o skepticismu.

To však ukáže právě ona očekávaná diskuse o tom, jestli je lepší opatrnost podepřená rozvahou, nežli nadměrná a tedy nepoužitelná snaha o pozitivní pokus.

Pro nesouhlasící předem doplním, že tento stát již mnohokrát zažil "pozitivistická hesla".