Druhý díl o dílčím nepochopení, souvislostech a sebeobraně.

(podtitul: vliv rušivé reklamy na neschopnost prožití souvislostí děje příběhu)

Jak se mají k sobě obrazy , které očekáváme a tedy vyhledáváme, a vedlejší obrazy ?
Například reklamy, jimž se pokoušíme vyhnout, neb nám vadí a převážně vyrušují ?

U mne osobně existuje jistý poločas, kdy ještě mám pokračující vnímání,

česky řečeno trpělivost dočkat se konce uvedené reklamy.

Pokud tento čas je překročen, raději se vzdám dokončení děje,

jelikož si zásadně nepřeji drtit zážitek na drobečky,

ostatně on dnes není až tak velký problém si zbytek podle nutnosti nebo potřeby domyslet. 

Zato rozemleté kousky reklamy se tím vymažou úplně a nenávratně.

V podstatě jde u reklamy o využití lidské obrazové paměti a tedy i o to, zdali vůbec rozlišíme rychlé změny v jejím smyslu (například proto se opakuje, ale přitom vytváří rozpor, když propaguje několik protismyslných tvrzení o výhodnosti předmětu xyz.

Budu se vytrvale snažit popírat „pozitivitu“ reklamy a její doslova ničivý vliv na vnímání vyššího smyslu, jako je humanita, nebo i „jen“ jednoduché soužití.

Podle mne je za destrukcí vztahů v rodinách a jejich rovnováze a počtem reklam doslova úměra.

Pakliže jste dočetli až sem, lze předpokládat pokračování o tomto typu informace v dalších dílech.