Solidarita na Facebooku: Založ skupinu, zachráníš svět?

„Skupina Modlitba za Aničku je out. Teď se Facebook modlí za Japonsko. To jim fakt bodne!“ napsal jsem na Facebook. Nutno poznamenat, že členové skupiny „Pray for Japan“ to nepřijali dvakrát vlídně. Ani se jim nedivím.

Katastrofy všeho druhu vzbuzují silné emoce. V informačním světě se občas dokonce zdá, že se dějí jen proto, aby je vzbuzovaly. Haiti, Japonsko, zmizení Aničky v Praze, to všechno vyvolává na největší sociální síti stejnou reakci. Kdosi založí skupinu a uživatelé lajkují jako o život. Vydrží jim to týden, dva, potom událost vyšumí a neštěkne po ní pes. Jen na Haiti dál trpí lidé, v Japonsku sčítají mrtvé a nešťastní rodiče dál čekají na jakoukoliv zprávu, která by ukončila trýznivou nejistotu. Facebook žije dál, the news are a-coming.

Naprosto nechci alespoň některým z těch, kteří se připojují ke „katastrofickým skupinám“ upírat vcítění. Stejně tak nelze upřít dobrou vůli pomoct – alespoň některým. Osobně se ale domnívám, že jich je menšina.

Olajkovat skupinu Pray for Japan nebo Modlitba za Aničku je věc emoce, která nemá žádnou přidanou hodnotu. Možná dokazuje empatii jednoho člověka, ale mám pochybnosti o tom, že jde o projev skutečné solidarity. Kdyby šlo o skutečnou solidaritu měl by po ní následovat čin, jakýkoliv, sebemenší skutek, který by znamenal cokoliv víc než právě ono jedno jediné kliknutí myši.

Za modelovou situaci bych označil hromadné binární vyvěšování tibetských vlajek. Pro toho, kdo na den či dva změní svou profilovou fotku (vlajka místo portrétu, pak rychle zpět, protože Facebook to čas od času kontroluje, a ještě by mohl zrušit účet) se jedná o akt veřejného přihlášení se k hnutí za svobodu Činou obsazené lokality. Pro Tibet sám je to gesto. Snad ne bezcenné, ale gesto.

Tibet nebo Japonsko, Anička nebo Haiti, mám pocit, že se dívám tváří v tvář jevu, kterému soukromě říkám náhražková solidarita. A ptám se sám sebe, jestli taková solidarita, to jediné kliknutí myši, má nějakou opravdovou cenu. Pokud po gestu nenásleduje čin, vzniká něco docela nového: sobecká solidarita, solidarita, která solidaritu znehodnocuje na úroveň reklamní kampaně.

Psáno pro www.digizone.cz