Naslouchejte hlasu Bohdalky (nejste-li ty bulváry)

„Ty bulváry,“ opakuje rozhořčená stará dáma charakteristickým křaplavým hlasem. „Ty bulváry,“ přizvukuje vydavatelka jejích literárních pokusů. „Ty bulváry,“ dodává mladistvým hlasem moderátorka. Jiřina Bohdalová, populární komička, která svůj talent z největší části promrhala v komunální satiře a Slávka Kopecká si dělaly zadarmo propagaci za asistence veřejnoprávního rozhlasu.

Stačily u toho vypustit do éteru několik zajímavých tezí, které se moderátorka Eva Kvasničková nijak nepokusila korigovat. Snad proto, že si jich ve svém nadšení ze slavného hosta ve studiu pořadu Je jaká je ČRo 2 nevšimla. Bohdalová do veřejnoprávního rozhlasu zavítala patrně proto, aby nezpadlo, že vydává jakousi knihu. Předpokládám, že se jedná o recepty proložené obligátními hereckými historkami, které se těší veliké oblibě.

Mě zaujala její argumentace. Prý zlí nakladatelé dělají kompilace z jejích dřívějších rozhovorů a vydávají je – a vydělávají na tom. Herečka to považuje za amorální snahu vytřískat peníze z její známé tváře. Na tu má právo jen ona. To je pozoruhodně dvoukolejná argumentace u veřejné osoby, která se za úplatu zapůjčuje k prodeji téměř čehokoliv, od zahradní techniky po pochybné výrobky z teleshoppingu. Jak se může dotknout vydání knihy rozhovorů, které sáma poskytl člověka, který „doporučuje“ artefakty typu motorové koloběžky a koňské masti, nechápu. Pravděpodobně tak přichází o peníze, to zamrzí, ale o kategoriích jako je morálka, bych pomlčel. Naopak v tu chvíli neměla mlčet moderátorka. Tu ale z nadšení nevytrhlo ani to, když Bohdalová začala rozvíjet právně teoretické úvahy, které svědčí o tom, že se poněkud... neorientuje.

Herečka patrně neví, že pokud si nebyla s to kvalitně ošetřit svá práva, jediný člověk, kterému to může klást za vinu, je ona sama a vlastní nedůslednost. Řeči o zlých vydavatelích bulvárů z Německa by potom vůbec nemusela vést. Je mnoho umělců, kteří se bez kontaktu s médii docela dobře uživí a nikdo nepochybuje o jejich kvalitách. Bohdalová přistoupila na to, že vystupuje jako veřejná osoba. Zájem médií je logická daň – a lze se mu velmi snadno vyhnout.

Přehlídku sebestředné ukřivděnosti doplnilo několik typických bučivých klišé. O lidské moudrosti pana Wericha, o talentu Vladimíra Dvořáka, který patrně byl největší autor zábavných kusů od smrti Aristofana a podobně, to vše bez jediného pokusu moderátorky přitáhnout Bohdalové uzdu a vrátit ji do poněkud reálnějších kolejí.

„Nejoblíbenější komička“ a „národní poklad“ je patrně příliš vzácná, než aby se jí odporovalo, přestože mluví, slušně řečeno, ne zcela soudně. Někteří lidé nepochopili pravidla symbiózy "uměleckého" a mediálního světa. Nenaučili se hrát podle pravidel - a touží po tom, aby si jich za to ostatní vážili, aby jim naslouchali a aby je ctili. Ale proč to?

(psáno pro www.digizone.cz)