MISS: Mír lidem, jídlo sirotkům a zelináře s bavorákem mně

Soutěž o nejkrásnější dívku čehokoliv je asi tak zbytečná jako mužské bradavky. Slouží zejména k tomu, aby etablované lehkoživky a lehkoživkové z nabídnutého vzorku bílého masa vybrali další kusy do party.

Možná ze mě mluví jen kyselé hrozny: před pár lety jsem se totiž účastnil jedné takové merendy. V brněnském Boby centru mě nejprve zdeprimovalo, že ačkoliv nejsem nijak podměrečný, všem těm krasavám jsem chca nechca musel vejrat přímo mezi výstřih a hrdlo. Pak jsem úplně nedopatřením málem vydražil korunku vítězky. Jediné, co za to stálo, bylo močení vedle Karla Gotta, při kterém jsem viděl to, co jen Ivana (a několik desítek dalších, ale nebuďme hnidopiši).

Přiznávám se, že jsem tomuhle divadlu nikdy nepřišel na chuť. Ein Kessel Buntes nebo Tutti Frutti má jistou zvrhlou kvalitu – ale jaksi nechápu, co přesně kdo vidí na skupině holek, která k plavkám nosí lodičky. To je asi tak vulgární sexuální symbol jako jeden podvazek při souloži s koněm v experimentálním pornu.

Je mi cizí a nepochopitelná touha kohokoliv udělat cokoliv, jen aby se dosáhlo kýženého cíle: stát se věšákem na příšerné hadry z dílen obskurních homosexuálů a bizarních ženštin. Nebo to ty holky dělají proto, aby si po zvětšení, zmenšení a konečné korekci habitu narazily podnikatele v oboru jégrovek, ojetin a podobných dalších exkluzivních oborech? Chtějí to snad dotáhnout tak daleko jako nejmenovaná ordinérní blondýna, která se stala nejkrásnějším věšákem ve vesmíru a sbalila politika, který pro pražskou kulturu udělal tolik, co Ždanov pro sovětskou?

Chci říct, že celý tenhle svět odborníků na stylové odívání, specialistů na biovýživu, expertů na vztahovou komunikaci, koktajících puberťaček, playbackových umělců a profesionálních celebrit je prostě… zbytečný a šmírovitý a já přesně nevím, k čemu je dobrý a k čemu slouží a jaký je jeho, ehm, přínos. Tak mi to případně někdo vysvětlete. Ale nějak jednoduše, já jsem taková prostá dušinka.