Jakoby ten film chtěl být kasovním trhákem, ale nakonec je to nedokončený experiment. Takový mám dojem z festivalového hitu sezóny režiséra Terrence Malicka. Film s nespornými klady si nakonec nezaslouží víc než dvě hvězdičky z pěti.
Nemám nic proti uměleckým snímkům. Ostatně není první z této škatulky, který jsem viděl. Šel jsem do kina s tím, že "to musím vidět" a nečekal jsem hollywoodskou zábavu.
Možná je moje hodnocení příliš strohé, ale Stromu života jsem nemohl dát víc než dvě hvězdičky z pěti možných. Hodně jsem o filmu přemýšlel. Ale je prostě slabý. Ostatně, názor publika podle 69% hodnocení na čsfd.cz není o nic nadšenější.
Ani artfilm si nemůže dovolit vystačit s nízkými ambicemi: být rádobyzajímavý, rádobyhezký, rozvleklý, blábolivý.
Přesně to Malickův snímek je. Bezesporu má i svoje klady, dobrý námět, dvě velké hvězdy, dobré herecké výkony dětských herců a spoustu krásných obrázků.
Jenže záporů je víc. I na umělecký film je snímek zbytečně rozvleklý, aniž by něco řekl, opakuje se, až příliš je přecpaný symboly, řekl bych, že často i nesrozumitelnými. Bylo opravdu nutné narvat do děje dinosaury?
Ale nejvíc filmu vytýkám promarněnou šanci. Proč by se dobré téma nedalo překovat do dobrého příběhu, byť i lehce filozofujícího? Myslím, že by to prospělo všem, nejenom divákovi.
Po třech dnech jsem Strom života vstřebal, ale právě to, že se režisér rozhodl poslepovat klipovitou mozaiku hezkých obrázků a vznosných myšlenek namísto poctivého vypravěčství, mě přimělo k tak strohému hodnocení.
Nemyslím si, že je to špatný film, ale lepší známku si prostě nezasluhuje. Nemusíte se mnou souhlasit, naopak, budu rád za každý názor, který mě přesvědčí, že jsem se mýlil.
