Nic než nejryzejší populismus je nápad Nečasovy vlády rozpočtové nezodpovědnosti vybírat stokorunu měsíčně proti povodním. Chcete-li pomoct, poskytněte ji konkrétním lidem, nebo pošlete peníze na povodňová konta. I když média ještě zaplavují obrázky zkázy, přiznejme si, že novopečený kabinet hraje falešnou písničku.
Ještě před srpnovými povodněmi dostali ministři úkol: ušetřit jen kolem deseti miliard korun. Podle vládního prohlášení se na tom shodli, véčkaři ale tvrdí něco jiného. Takový majlant se ušetřit nedá! Přitom ve vládních výdajích nejde o nijak velkou částku, mimochodem povodňová daň by měla vynést sotva její polovinu.
Petr Nečas ještě před pár dny vykřikoval, že kdo nedokáže ušetřit, nemá ve vládě co dělat. Stoprocentní souhlas. Stejně tak ale platí – kdo se nedokáže vypořádat s povodněmi, ten nemá v křesle premiéra co dělat.
Vlády rády utrácejí naše peníze a když nevědí, z čeho zaplatit svoji rozmařilost, natáhnou ruku. Zatímco každý z nás musí najít nový zdroj příjmů, úředníci jednoduše přijmou nový zákon a je to!
Proč máme platit miliardy České televizi za program, který dostáváme od Novy, Primy nebo Barrandova úplně zadarmo? Státní podniky nejsou dobrými hospodáři: například ve zmiňované státní televizi loni skoro o půl miliardy nesplnili plán příjmů, přesto si její šéf nechal vyplatit odměnu ve výši sedmi set tisíc korun. To by soukromý podnikatel asi neudělal. Dokud jsme si žili v luxusu, budiž, když teď ale peníze došly, není co řešit. Pane premiére, kdy vaše vláda vyhlásí privatizaci Kavčích hor?
Podobných příkladů, kde by se dalo vydělat, je celá řada. Proč máme státní poštu, když stejný servis, levněji a spolehlivěji zajišťují soukromé společnosti? Proč se o Českých drahách dvacet let mluví jako o politické trafice a utápějí se v nich miliardy? Kolik zkasíroval bokem pan ministr Langer za předražené stamilionové datové schránky, které nikdo nepotřebuje?
Nečas s Kalouskem se rádi chvástají, že by rádi byli rozpočtově odpovědnou vládou. Zatím to neprokázali, ale mají šanci, jak je vidět, ve státních financích je spousta rezerv, které mohou využít.
A povodňová daň?
Jsem pro, klidně ji zaveďme. Jen ať ji neplatí všichni, když většiny občanů se záplavy netýkají. Tak jako existuje povinné ručení u aut, ať si v ohrožených oblastech má každý možnost sjednat speciální pojistku. Jistě, šok, utrpení a námahu žádná pojišťovna nenahradí – to ale ani povodňová daň. Stejně tak by ale stát měl dohlédnout na to, aby se nestavělo tam, kde už voda jednou všechno zlikvidovala.
O peníze jde vždycky až na prvním místě. Ruku na srdce: teď všichni stokorunovou daň posuzujeme s emocemi, pod vlivem zpráv z oblastí postižených katastrofou. Až emoce s vodou opadnou, neměl by nikdo nevidět, že nová daň je nesmysl.
Nečasovi ministři by si měli uvědomovat, že stát tady není kvůli tomu, aby od občanů vybíral další a další daně, kdykoli se objeví nějaký nový problém. Vláda je právě od toho, aby si s problémy poradila.
