Staré svazácké manýry nového šéfredaktora

Kukačka je mírumilovný pták, žijící hojně v našich lesích a který nikomu nijak zvlášť nevadí. Přesto se jedna taková „kukačka“, která vadila, našla. Tou nežádoucí „kukačkou“ je pan Jan Kukačka, stálý dlouholetý posluchač Radiožurnálu. A tím, pro koho se stal nežádoucí, je novopečený šéfredaktor (od 17.5.) Českého rozhlasu 1 Jan Pokorný.

A čím že to tak pana Pokorného druhý pan Jan tolik rozhněval? Vypadá to, že asi jen tím, že pan Kukačka vždy jen uposlechl, co mu v rádiu řekli.

„Zavolejte nám a řekněte, co si o tom myslíte, vážení posluchači,“ žadonili až donedávna každodenně páni moderátoři o posluchačský vstup, aby tak svůj pořad oživili. A tak pan Kukačka volal. Dokonce tak často, že kdo jen trochu častěji poslouchá Radiožurnál, už pana Kukačku znal.

Osobně jsem se na jeho výstup vždy těšil a myslel jsem, že i v rádiu jsou za pana Kukačku, jež se už stal takovým milým maskotem ČRO1, rádi. Vždyť jim, dá se říci, vlastně dělal dobrou reklamu, a to zdarma. Přitom byl, na rozdíl od jiných, vždy slušný a vždy hovořil k tématu. Prostě jen dělal to, co ho bavilo a k čemu ho v rádiu sami vyzývali. A tak vytáčel číslo Rádiožurnálu tak dlouho, až tím vytočil samotného Pokorného.

„A dost!“ řekl si Pokorný a aby se Kukačky zbavil, zrušil oblíbené volání posluchačů úplně!

Než Kukačka, tak raději NIKDO!

Samozřejmě že v oficiálním zdůvodnění rozhlasu pan Kukačka přímo nefiguruje. Posluchačské dotazy byly zrušeny prý proto, že do studia volala stále stejná skupina lidí. Takže vlastně, jinými slovy řečeno, přece jen Kukačka.

Nevím proč a komu Kukačka tolik vadil, ale i když připustím, že jim už lezl na nervy, nemuseli přece s vaničkou vylít i dítě? Stačilo změnit pravidla. Třeba, že každý může podruhé zavolat nejdřív až za 3 měsíce. Myslím, že pan Kukačka by to určitě pochopil a podvolil by se.

Jeho názory mi totiž většinou přišly mnohem sympatičtější, než cenzurské manýry nového šéfredaktora a starého svazáka.