Mirka Topolánka znám bratru už dobrých třiadvacet let. Řečeno tedy hezky po paroubkovsky, znám ho i jako „obyčejného“ člověka. Mohu říci, že pokud jsem si na něm něčeho cenil především, pak to byla vždy jeho upřímnost a naprostá neschopnost podrazu.
Foto prevzato z Mirkova profilu na facebooku.
Jako vrcholného politika pak znám více, než jeho samotného, už spíše jen jeho mediální obraz.
A na ten vskutku zrovna hezký pohled není. Samozřejmě není možné tak, jak to naši politici (včetně Topolánka) mají bohužel ve zvyku, vinit za něj jen novináře. Vrcholný politik si svůj mediální obraz do jisté míry tvoří sám a jestli na něm nechce mít šmouhy, jinými slovy chce –li být v politice úspěšný, musí se umět chovat.
S tím má a měl prostořeký Valach vždy potíže. Sám si toho byl také moc dobře vědom a v tomto směru se na sobě také snažil občas, tu s větším, tu s menším úspěchem, zapracovat. Bohužel, vždy, když se zdálo, že mu to už už jakž takž jde, prdly mu někde s někým nervy a svůj zamazaný „obrázek“ mohl malovat zase hezky nanovo. A byla to škoda, zamazal si tak vždy i tu hezčí část svého obrazu – inteligentního, nezvykle upřimného, rázného přitom srdečného politika s dobrým tahem na branku.
Zatímco si za spoustu někdejších extempore mohl sám hlavně díky své prchlivosti, tentokrát se musím ale Mirka důrazně zastat. Tentokrát je v tom Topol nevinně!
Pečlivě jsem si poslechnul zveřejněný záznam jeho neformálního „skandálního“ rozhovoru a jsem přesvědčen, že rozhodně neřekl nic špatného!
Jeho slova na žádného jedince ani skupinu neútočila a už vůbec nechtěla nikomu ublížit. Ministr Slamečka to pochopil naprosto přesně, premiér Fišer za to nepochopil nic. Jestli také četl jen Blesk, není se čemu ani moc divit.
O církvi zase mluvil Mirek Topolánek z hlediska její historie a zase neřekl nic špatně, katolická církev celá staletí zneužívala svého postavení a vymývala svým ovečkám mozky. To už jsme opravdu natolik "korektní", že nám čarodějnické procesy, křižácké výpravy či jiné křesťanské excesy přijdou jako služba občanům nebo budeme dělat, že nikdy neexistovaly?
Každý alespoň trošku soudný člověk, který si nevystačí s nesmyslnými skandalizující nadpisy bulváru chtivých novin (včetně těch bulváru chtivých tzv. seriózních listů) s jejich překroucenými a z kontextu vytrženými citáty z onoho rozhovoru a tento si poslechne celý on-line, musí potvrdit, že Topolánek nikoho nechtěl urazit a ani neurazil, naopak.
Předseda ODS byl uvolněný a s upřímností sobě vlastní v přátelské atmosféře redakce gay časopisu odpovídal na otázky redaktora. Především na to, co si on sám myslí o gayích a této problematice včetně vztahu k církvi. To vše neformálně při rozhovoru doslova mezi dveřmi.
V Topolánkových slovech nebyla ani stopa po nějaké zášti nebo netoleranci. Nebyla tam ani zmínka zavánějící homofobií. S Duškovými výroky se to nedá vůbec srovnat! Naopak, Topolánek několikrát zdůraznil, že s tím nikdy neměl a nemá žádný problém.
Nakonec se pokusil, možná trošku neohrabaným srovnáním, vysvětlit, že nikdy nezáleží na tom, zda je člověk např. Židem nebo gayem, ale vždy jen a jen na tom jakým je jednotlivec člověkem a co umí.
Proboha, co je na tomto sdělení špatného?
A je to i přesně pode přísných pravicových či konzervativních ideových zásad tolik zdůrazňujících individuální práva jednotlivce nad skupinou.
A urazit se nad nadsázkou vepřo-knedlo? To už snad nemůže myslet vážně vůbec nikdo. Vždyť to už byla jen a pouze jakási jiná verze Jiránkova slavného Jíry z Maršova, co žere brouky. A to nemluvím o tom, že pro typické voliče Jiřího Paroubka je tato metafora více než trefná. Vždyť každá budoucí ušetřená 30-koruna u doktora znamená pro tohoto voliče jeden smažený řízek a další 30-koruna ušetřena v lékarně znamená k tomu řízku jednu vychlazenou dvanáctku. Vše na podnose od Paroubka gratis, no nevolte ho.
A konečně, Topolánka se zastává i sám šéfredaktor zmíněného časopisu Jakub Starý: "pan Topolánek byl ve všem velmi upřímný a přímočarý, prokazoval k menšinám toleranci," nechal se slyšet.
Topolánek to má se svou upřímností nesmírně těžké. Je smutné, že za ní tolik pyká. Nerozumím tomu. Mně je jeho upřimnost stokrát milejší a cenněší, než sebevzletnější moudra pokryteckého politika, který tato moudra na vás s liniolinovým úsměvem vždy vychrlí podle předem naučené příručky politické "korektnosti", přičemž sám si myslí pravý opak.
Je smutné, že se tato, u politiků tolik vzácná, vlastnost obrací proti jemu samotnému. Možná by si Topolánek zasloužil, aby kdykoliv a kdekoliv vždy, než otevře ústa, byl varován: „Upozorňujeme vás, že, vše, co řeknete, může být překrouceno proti vám.“
Anebo si zaslouží spíše zanotovat refrén známé písničky táborových ohňů Pověste ho vejš, ať se houpá?
To už si musí zodpovědět každý sám.
Kdo ještě neviděl sprostě a tajně vynesený soukromý neformální rozhovor, může ho zhlédnout třeba zde.
Aktuálně doporučuji také na toto téma k přečtení článek Adama Drdy Topolánek, utržený ze řetězu a taky blog kolegyně Evy Pallotto.
Aktuálně doporučuji ještě tento komentář Bohumila Doležala k této cause: Hon na Topolánka
