Apokalypsa, zmar, nezměrné utrpení, všudepřítomná smrt, hromady mrtvol, zoufalost přeživších. Pro nás a drtivou většinu lidí na světě v podstatě nepředstavitelná situace. Pro obyvatele Haiti momentálně tragická přítomnost. Zemětřesení tam zabilo desítky a podle nejčernějších odhadů až stovky tisíc lidí.
Foto: AP (iDnes.cz)
Ti, co přežili, jsou na tom paradoxně možná hůře než mrtví. Největším nebezpečím je momentálně žízeň a absence zdravotnické pomoci pro raněné. Hrozí hlad a epidemie. Stát, který hraje v ostatních zemích při podobných tragédiích klíčovou roli v první pomoci postiženým, na Haiti přestal v podstatě existovat.
V této situaci je pro přežití zoufalých obyvatel Haiti jediné možné východisko - masivní zahraniční pomoc. A to nejen materiální, ale i personální - vojenská, lékařská atd. Země je bez infrastruktury, bez energie, bez vody, bez nemocnic. Nic nefunguje. To vše se musí v podstatě ihned v polních vojenských podmínkách nějak zorganizovat a obnovit, aby zahraniční pomoc vůbec byla distribuovatelná. To vše je nutné učinit ihned, jinak nebude komu na Haiti pomáhat.
Naštěstí se toho v podstatě okamžitě a s naprostou samozřejmostí ujímají ty tolik nenáviděné, Spojené státy. Ujímají se správy letiště, aby bylo vůbec provozuschopné hned druhý den po haitské apokalypse. Od této chvíle tam s pomocí přistává jedno letadlo za druhým. Světem kritizovaný „naivka" Obama oznámil, že do země posílá desetitisíce svých vojáků, aby zabránili totálnímu rozkladu a zkáze Haiti a jejich obyvatel a zajistili bezpečí humanitárních pracovníků a pomohli s logistikou a řízením pomoci. Svět to bere se samozřejmostí. Kdo jiný by to měl udělat, než ti američtí darebáci, že?
Pro věčné antiameričany připomínám, že ani ropou, ani zlatem či jiným nerostným bohatstvím Haiti nedisponuje. Jedinou motivací všech, kdož chtějí pomoci, je obyčejná lidskost, humanita.
V tomto světle mi jako z jiného světa znovu zazněla novoroční slova našeho prezidenta Václava Klause:
„Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě."
Tak, příznivci pana prezidenta, honem mrkněte, zda se u vás před barákem neválí nějací mrtví či ranění a pokud ne, pošlete na Haiti aspoň DMS-ku.
Né, dost ironie. Samozřejmě, že si nemyslím, že by Václav Klaus v této situaci jakkoliv vyzýval proti pomoci Haiťanům. Dokonce chápu, že se tato slova dají také vykládat ve smyslu, že někdy je lépe pomoci doma, než posílat peníze na pochybná konta do zahraničí. Přesto se ale prostě nemohu zbavit dojmu, že tato slova měla vyznít spíše ve smyslu cynického poselství - starejme se především o sebe a až pak se dívejme ven.
Ostatně o chladném vztahu Václava Klause ke všem humanitárním organizacím či různým charitám a dobročinným spolkům obecně se všeobecně ví. Před lety, ještě jako premiér, se Václav Klaus nechal slyšet, že, co se dobročinných a humanitárních organizací týká, on by je osobně nejraději zrušil, neboť jde o věc vysoce nesystémovou a proto ze své podstaty špatnou.
Naštěstí, tento či podobný extrémní názor většina obyvatel naší republiky nesdílí a na konta našich humanitárních organizací v tuto chvíli proudí, stejně jako i v jiných civilizovaných zemích, pro Haiti miliony korun, eur, dolarů. Díky za ně.
A vy pane prezidente, zkuste jim to odpustit. Třeba stejně velkoryse, jako jste i odpustil tresty Mrázkovým lidem.
