Nebuďme na sebe jako psi

Bývá zvykem si do Nového roku přát zdraví, štěstí atd. Případně si dáváme nějáké to předsevzetí např., abychom se zbavili svých zlozvyků, shodili nějaké to kilo, prostě abychom byli lepší než loni. Ne, nebojte se, nebudu vás obtěžovat mými osobními předsevzetími, beztak jsem si žádné nedal a na váhu jsem se po svátcích postavit zatím neodvážil. To, co mě trápí a o čem chci psát, je něco jiného než jsou má nadbytečná kila. Píšeme rok 2008 a ruku na srdce, opravdu se nemáme obecně špatně. Přesto a velmi často i právem, reptáme, nadáváme, bouříme se. Námi zvolení politici dělají většinou pravý opak toho, co nám slíbili a v co jsme jim zase naivně uvěřili. Všechno zdražuje, kdekdo nás okrádá, monopolem dodavatelů elektřiny počínaje a nenasytnými bankami konče. Nejsem proti občanským protestům, naopak: Nadávejme, pišme, podepisujme petice, nenechme si všechno líbit. Nebuďme hloupými ovcemi. Ale, moc prosím, nestávejme se přitom k bližnímu svému vlky.

Je to opravdu nutné?

Jsme rozmanitá občanská společnost, jež je tvořena obrovským množstvím sociálních, politických, náboženských a dalších nejrůznějších zájmových skupin. Každý jedinec má vlastní, naprosto jedinečné vidění světa, vlastní jedinečné brýle, kterýma se dívá na svět. Tato názorová rozmanitost je velmi hezky zřetelná právě v internetových diskusích a také zde na Blogu. Asi pět stovek zdejších bloggerů a pár tisícovek pravidelných čtenářů a diskutujících je toho důkazem. Žádný z nich není stejný, každého trápí něco jiného.

„Není ten, aby se zavděčil všem,“ říká moudré přísloví a je dobře, že tomu tak je. Společnost nesmí být homogenní - jednolitá, musí být pestrá a různorodá. Musí v ní neustále probíhat politické a společenské rozepře, veřejné diskuse. Jen tak se vyvarujeme klíčových chyb, kterých bychom mohli někdy litovat a jen tato různorodost a také nespokojenost nás žene kupředu. Ale to přece neznamená, abychom na sebe byli jako psi. A, ruku na srdce, nemáte také ten pocit, že celá naše společnost v poslední době velmi zvulgárněla a zhrubla? Pepou Novákem zde v diskusích počínaje a našimi vrcholnými politiky konče?

Jsem pro americký radar. Jsem pro regulační poplatky ve zdravotnictví ale s výjimkou dětí a těch nejchudších. Nemám rád ČSSD, protože mají v čele nedemokratického hrubiána Paroubka. Jsem zklamán z lidovců, protože od smrti jejich jediného skutečného velkého politika pana Luxe to s nimi jde od deseti k pěti a po zvolení politicky i lidsky velmi slabého sociálně potřebného milionáře Čunka dokonce od pěti k nule – myšleno ve smyslu jejich příštího procentního volebního úspěchu.

Nemáte stejný názor? Myslíte si pravý opak? No a co? Copak za to musím být hned kamenován? To mě musíte vy všichni antiradaristi, julínkovci (protože jsem proti poplatkům u dětí), ale taky rathovci (protože jinak proti poplatkům nic nemám) a čunkovci hned urážet? Nedají se mi mé „fatální“ omyly vysvětlit slušnou formou, aniž bych při tom musel být veřejně svlečen, namočen v asfaltu a obalen peřím?

Proč jsem oznámkován za pseudoaktivistu a zavržen např. vždy jen za to, že přísně odmítám kolektivní vinu v problematice okolo romské otázky? Proč jsem klausovci nazýván idiotem jen proto, že si myslím, že je na čase, aby na Hradě zasednul nový prezident? Já jim taky nenadávám a když bude Václav Klaus znovu zvolen, nebudu na něj plivat všude, kudy projde. Budu ho respektovat. A proč jsou na druhé straně úplně stejně za idioty pro antiklausovce všichni, kdož si nikoho jiného než Václava Klause na Hradě nedokáží představit?

Jsou všechny ty invektivy za odlišné názory, nejen v našich diskusích, nutné? Myslíte si, že by se vám líbilo, kdyby 100% vašich spoluobčanů sdílelo Váš názor? Garantuji vám, že ne. Pokud byste se hned nezbláznili, tak byste z takové společnosti velmi rychle prchli.

To, že je naše společnost dělena všemi těmi více či méně důležitými politickými, společenskými, filozofickými, vědeckými a taky hluboce lidskými otázkami tisíci pomyslnými čarami, je jen dobře. Když si uděláte průnik všech těch čar Vašimi názory, zjistíte, že jeho výsledkem jste možná právě jenom Vy sám, jako důstojný jedinec se svým vlastním názorem. A množina všech těch průniků pak tvoří krásnou zdravou, hrdou a úspěšnou společnost, kterou nazýváme Česká republika.

V právě načatém roce si proto ze všeho nejvíc přeji, abychom se naučili více tolerance k druhým, více respektu k těm, s kterými nesouhlasíme, aby mezi námi bylo méně agresivity a o to více pochopení pro druhé. A také si přeji méně halasného křiku, aby dotyčni vůbec mohli slyšet taky ty druhé. Čím více budeme respektovat druhé, tím více se dozvíme nového. Čím více budeme vědět, tím více stoupneme v ceně sami před sebou.

Zkusme to prozatím alespoň tady na našem Blogu – takový malý experiment – buďme tolerantnější k jiným názorům, buďme na sebe slušnější.

„Buďme na sebe hodni,“ opakoval do omrzení v prostoru psychiatrické léčebny v závěru filmu Cesta kolem mé hlavy herec Ondřej Havelka. Zkusme na sebe být hodni i vně plotu psychiatrických zařízení.

Pokusme se o malý zázrak a začněme s tím třeba tady na blozích iDnes. Třeba se to povede a nezůstane tak, podobně jak to zřejmě dopadne i s těmi mými (ne)shozenými kily, jen u mého naivního zbožného přání. Měl bych z toho ohromnou radost.

Děkuji vám všem, kteří jste dočetli až sem a přeji vám vše dobré v roce 2008.