Mašíni, hrdinové nebo vrazi? Obojí je správně

Přiznám se bez mučení, že poté, co Mirek Topolánek na své cestě do USA a Kanady vyznamenal bratry Mašíny, jsem se chtěl tomuto tématu na svém blogu vyhnout jako čert kříži. Ať uchopíte totiž Mašíny z té či oné strany, vždy se na vás z té druhé strany vyřítí vodopád útoků, výčitek a nadávek. Když jejich čin pochválíte, chválíte sprosté vrahy, když je naopak za vrahy označíte, jste bez milosti onálepkován jako ten největší bolševik. Asi právě toto veskrze černobílé vidění a smršť podobně černobílých článků mě nakonec donutily sednout ke klávesnici a napsat tento text. Co si tedy o kauze myslím já?

Autor neuveden, zdroj iDnes.cz 1) Jsou to vrazi?

Mašíni zabili celkem 6 lidí, z nichž minimálně smrt 3 z nich byla kontroverzní. První dva byli policisté z Mašíny přepadených policejních stanic. První umírá v policejní stanici v Chlumci nad Cidlinou, když na útočníky vytahuje zbraň, druhý policista pak umírá o 14 dní později při útoku na stanici v Čelákovicích, když mu, omámenému a svázanému Ctirad Mašín prořízne hrdlo - pro jistotu, aby nebyli odhaleni.

Jediný civilista v pravém slova smyslu umírá při přepadení auta vezoucího výplaty. Obětí je pokladník, který tasí na útočníky svou zbraň (těžko mu to v té situaci vyčítat, otázka je, zda by nedopadl stejně i v případě, že by zbraň netasil) a při rvačce je Josefem Mašínem zastřelen.

Ostatní tři, jež byli zabiti v Německu, byli nepochybně zabiti v sebeobraně, byli to východoněmečtí policisté - spíše vojáci, kteří spolu s dalšími tisíci ozbrojenými kolegy měli za cíl jediné - skupinu Mašínů zlikvidovat, zabít, nenechat v žádném případě projít. U těchto obětí se proto v tomto smyslu o vraždách hovořit nedá.

Smrt minimálně dvou Mašínových obětí je ale zcela jistě možno pokládat za vraždy. Když přistoupíme na válečnou terminologii, že Mašínové byli pouze vojáci ve válce, kterou oni nerozpoutali, pak to v pomyslném soudu může znamenat polehčující okolnost, neznamená to však v žádném případě, že to nebyly vraždy! To, že je válka, ještě neznamená, že vražda přestává býti vraždou, zvlášť, když se jedná o zabití civilisty nebo spoutaného a tedy bezbranného člověka.

Podobně se můžeme totiž dívat např. i na únosce letadla Lubomíra Adamicu, který, aby utekl na západ, unesl v roce 1972 dopravní letadlo a zastřelil přitom nevinného kapitána letadla. Nebyl sice vydán zpět do rukou komunistického režimu, ale za vraždu byl v SRN odsouzen, kde se ve vězení později oběsil.

Můj závěr v tomto bodě tedy zní: Ano, Mašíni jsou vrazi. Na krku mají minimálně dvě vraždy a ty jim už nikdo neodpáře, jakkoliv byly tyto vraždy vynucené. Pro tyto vraždy můžeme mít proto jisté pochopení, ale nemůžeme je popírat či bez mrknutí oka omluvit dobou a zločinností režimu, ti zavraždění si ten režim nevymysleli. Jákákoliv glorifikace těchto činů proto jistě není na místě, i kdyby byly hájeny těmi nejhumánnějšími úmysly vykonavatelů.

2) Jsou to hrdinové?

Kdyby se o útěk Mašíni nepokusili, režim by je s největší pravděpodobností utýral ve svých koncentrácích. Oni se tomuto osudu nepodvolili a pokusili se o odpor se zbraní v ruce. Námitka, že nebojovali za ostatní, ale jen za sebe, neobstojí. O tom svědčí skutečnost, že v USA vstoupili do armády, aby dál mohli bojovat proti komunismu, tak jako jejich otec proti nacismu.

Z tohoto pohledu z toho, co dokázali a chtěli, vyplývá, že to byli skuteční hrdinové. To, že hrdinové většinou nebývají světci, jejich hrdinství nesnižuje a i na stinnou stránku jejich činnosti - již zmiňované vraždy je nutno pohlížet přísně individuálně a v kontextu doby a situace, za níž se udály.

Na druhé straně je zcela legitimní názor těch, co tvrdí, že vražda spoutaného policisty a zastřelení nevinného pokladníka už navždy zůstanou vraždami a minimálně skvrnami na jejich jinak hrdinném činu.

Můj závěr v této otázce tedy zní: Ano, Mašíni jsou bezpochyby hrdinové. Být hrdinou ještě ale neznamená mít automaticky svatozář.

3) Mají dostat nejvyšší státní vyznamenáni?

Udělení státních vyznamenání pro Mašíny by bylo dle mého názoru krokem velmi předčasným. Ne protože by si medaile nezasloužili vůbec, to si netroufám zhodnotit, ale protože by o nejvyšší poctě měl u tak kontorverzních případů panovat ve společnosti skutečný široký konsensus a ten zatím u Mašínů nepanuje, a to nejen u politiků, ale v celé společnosti.

Z tohoto hlediska nebyl a není zdrženlivý postoj prezidentů Havla a Klause k návrhu státního vyznamenání Mašínům vůbec alibistický, jak se občas můžeme doslechnout, ale jedině politicky správný a odpovědný.

Můj pohled v této otázce je jednoznačný: Ne, nejvyšší státní vyznamenání zatím neudělovat.

4) Je správné, že Mašíny vyznamenal premiér Topolánek?

Tady je odpověď vcelku jednoduchá: Ano je.

Nikoliv ve smyslu vlastního konečného rozhodnutí, zda Mašíni byli vrazi nebo hrdinové, ale ve smyslu zcela legitimního počinu předsedy vlády - Mirka Topolánka. Uvědomme si, že premiérská plaketa nemá se státním vyznamenáním nic společného. Je to jakési Topolánkovo uznání spíše osobního charakteru, nikým jiným, ani osobou ani institucí - např. souhlasem vlády nepodmiňované.

Je to premiérovo hlasité gesto, hlasité vyslovení jasného názoru, na který má právo. Premiér tím nepopírá názory odlišné, premiér tím chce rozvířit celospolečenskou diskusi na toto téma, přičemž jasně a zřetelně vyslovuje názor svůj. Diskutovat mohou všichni, kromě komunistů. Ti k diskusi o Mašínech skutečně nemají morální právo, minimálně do doby, než se zrůdného režimu zřeknou.

Tím, že Topolánek veřejnou diskusi kolem Mašínů rozpoutal, udělal jenom dobře, neboť to může uspíšit celospolečenské rozetnutí této komplikované kauzy.

Premiér tímto krokem také dokázal, že se dokáže rozhodnout i v citlivých a společnost rozdělujících otázkách, že nemá strach, že má svůj vlastní a silný názor, že se za nikoho neschovává (jak jsme si na naší politické scéně už bohužel zvykli), čímž na sebe bere veškerou odpovědnost za své činy. V tomto smyslu Mirkovi Topolánkovi také tleskám.

Nemám v kauze Mašínů zatím tak jasný názor jako on a možná se nakonec od toho jeho bude lišit, ale tleskám mu za odvahu ten svůj názor nahlas vyslovit a hájit, a to i přes zřejmou kritiku, kterou mu to přineslo a zajisté ještě přinese. Jeho odvaha možná nedosahuje té, jež měli tehdy Mašíni, ale nepochybně si premiér za ni pochvalu zaslouží.