„Může být Hitler v nebi a matka Tereza v pekle?
Ani to není vyloučené.“ Ne, nejsem pod vlivem alkoholu ani žádné jiné návykové
látky. Tento, na první pohled zcela absurdní a provokativní výrok a také mnoho
dalších překvapivých závěrů, můžete najít v nejnovějším literárním díle
významného novináře a publicisty Martina Komárka. Toto, rozsahem nevelké dílo,
v podnadpise uvedené jako „Esej o víře“ nese název „Bůh nezná budoucnost“.
Dovolte mi, abych Vás s touto
zajímavou publikací seznámil, a to veskreze mým osobním pohledem.
Kdo z nás si nikdy sám sobě ve svém nitru nepoložil otázky zabývající se Bohem, stvořením světa či jeho smyslem? Opovážím se tvrdit, že neexistuje žádný takový člověk, který by se podobnými otázkami ve svém životě nikdy nezabýval. A pokud by se snad našel někdo takový, neuvěřím mu.
Sám, ač ve víře značně vlažný, řekněme, že jsem cosi jako věroskeptik, zhltnul jsem tuto, rozsahem nevelkou publikaci během dvou večerů. Mé obavy, že se bude jednat o četbu suchou a nezáživnou, se naštěstí rozplynuly hned po přečtení prvních pár stránek. K mému překvapení - teologická četba totiž nikdy k mým preferovaným žánrům nepatřila - se jedná o velmi čtivou a zajímavou publikaci. Mohu ji všem jen doporučit.
Proč? Jednoduše řečeno - protože je velmi zdařilá. Text je psán s neobyčejnou lehkostí. Autor ve své knize diskutuje sám se sebou formou všemožných otázek včetně těch nejroztodivnějších. Jestli bych je mohl k něčemu přirovnat, pak mi tak trochu připomněly takové ty nekonečné otázky předškoláků - „mami a próóč?“, když objevují svět. A, stejně jako u těchto malých dětí, není ani pro autora vůbec žádná otázka tabu. Martin Komárek – tazatel se tak ničemu nevyhýbá a nic mu není ani svaté. A Martin Komárek – „zodpověditel“ (opravdu jsem lepší slovo k opaku „tazatele“ nenašel) se, stejně jako trpělivý rodič, žádné odpovědi nevyhýbá a snaží se všechny dotazy ve vší vážnosti zodpovědět.
Krátké kapitoly celé knihy jsou tak tvořeny dlouhým řetězem otázek a snahou o jejich zodpovězení. Otázky jsou přitom kladeny velmi promyšleně. A také ve velmi rychlém sledu, přičemž na sebe jednotlivé dotazy logicky navazují. Odpovědi na ně se snaží být přísně logické a z hlediska logiky také nenapadnutelné. Tam, kde autor nemůže dotaz zodpovědět přímo nebo jednoznačně, snaží se variovat. Jednotlivým variantám pak přisuzuje tu větší a tu menší pravděpodobnost, ale žádnou u znich zcela nevyloučí.
Kniha tak tvoří jeden dlouhý dynamický celek otázek a odpovědí. Čtenář je tak jakoby přítomen jakési živé diskusi a je nucen o předkládaných otázkách přemýšlet. A to je myslím hlavní cíl knihy.
A proč se celá kniha jmenuje zrovna „Bůh nezná budoucnost“? Ani to není náhodné, název představuje základní myšlenkovou premisu, ze které autor při svých úvahách o Bohu vychází a která je mu hlavní oporou. Tato premisa je předpoklad, že Bůh (ať už jím je kdokoliv a představujeme si ho jakkoliv) dal člověku nekonečné vědomí a svobodu konání, čímž nad ním ztratil svou všemocnost. Budoucnost tedy podle autora není dána dopředu osudem, ale je přímo závislá na lidském konání. Bůh tak nemůže do osudů člověka či společenstva lidí nijak zasahovat.
Kdo Martina Komárka zná blíže nebo pravidelně čte jeho politické komentáře v Mladé Frontě Dnes, tuší, že stejně jako jeho politické texty v novinách, je i tato publikace psána s lehkostí a je plna ostrého vtipu. Pozor ale! Přestože je knížka plná vtipných textů, autor se v ní nikomu nevysmívá.
Komárek v knize dochází k tak absurdním závěrům, až tyto hraničí s nejčernějším humorem, ale tento humor neubližuje. Komárek se občas bezbožně rouhá, z Ježíše Krista např. udělá bez mrknutí oka opilce, ale, a to je zásadní, nikoho neuráží! Ani věřící ani žádné náboženství a to ani ta minulá polyteistická.
Z hlediska Boha rozebírá např. i takové fatální civilizační excesy, jako byly holocaust nebo tragédie z doby ještě nedávné v Beslanu. Snaží se tak dotknout známého lidského dilematu - Zda existuje Bůh, když dopustil něco tak hrozného. A i zde se dočkáte překvapivých a originálních autorových úvah.
Né, nejedná se o žádný teologický ani filozofický traktát pro normálního člověka nečtitelný. Knížka je velmi zdařilá a čtivá, určena téměř pro každého čtenáře bez ohledu, zda se jedná o věřícího nebo ateistu, o katolíka, žida nebo muslima. Snaží se diskutovat o tak zásadních tématech lidské a boží existence, že musí zajímat opravdu každého.
A snad mi Pán Bůh na závěr odpustí mé rouhání, když se opovážím tvrdit, že tuto knížku si se zájmem přečte i On – Všemohoucí. A jestli má smysl pro humor (a já jsem přesvědčen, že má), tak se nad tímto zdařilým dílkem Martina Komárka tu a tam sám také pousměje.
A zde mi dovolte malou ukázku z knížky:
Je v nebi sex?
Představme si, že jsme mnoho nehřešili a přijdeme do nebe. Budeme mít jenom duši, nebo i tělo?
Hlavně však: je v nebi sex? A mohou se tam rodit děti?
Proč by se v nebi nemohly rodit děti?
Ježíšovi položili farizejové složitou otázku, čí bude v nebi žena, která se postupně provdala za sedm bratrů.
On jim odpověděl, že tam se lidé nevdávají ani nežení.
Jenže znamená to, že tam sex není, nebo spíš to, že je tam volný? Že nerespektujeme příliš složitá pravidla, která byla tehdy stanovena na zemi?
Kdo v nebi nebyl, nemůže to rozhodnout.
Jenže bylo by to ještě nebe, kdyby v něm nebyl sex?
