Cínoví vojáčci Vlastimila Tlustého aneb už jen samá pozitiva

Vlastimil Tlustý okolo sebe kope, seč mu síly stačí. Tvrdí, že tak činí v náš prospěch, tedy ve prospěch lidu. Kalousek s vládou nás chtějí prý podvést, nejprve daně sníží, pak zase zvýší a on něco takového dovolí jen přes svou mrtvolu. Kdo má pravdu? Tlustý nebo Kalousek? Kdo z nich je vlastně odborník a kdo jen podvodník? Čert aby se v tom vyznal, viďte? Je pravdou, že z Kalouskova morálního profilu mi naskakuje husí kůže, přesto mu ale v otázkách státních financí věřím mnohokráte více než Tlustému a nejen protože stál dlouhá léta v čele rozpočtových výborů.

Vlastimil Tlustý je dle mého názoru pouze přerostlé dítě. Dítě, kterému vzali jeho vysněnou hračku a která mu dokonce už jednou říkala pane a on ji měl už dokonce až doma přímo ve svém dětském pokojíčku! Pak mu ale hračku opět vzali a odnesli zpět do hračkářství. To ale neměli dělat. Vlastík se velmi rozzlobil a z hodného a poslušného chlapce se stal velmi zlobivý, urážlivý a nedůtklivý fracek, s kterým si nikdo neví rady. Tou hračkou, kterou mu vzali, mám samozřejmě na mysli ministerstvo financí společně s námi všemi ostatními, jež jsme se měli stát něco jako jeho cínovými vojáčky.

Co mě k takovému vcelku vážnému obvinění vede? Jedna má osobní zkušenost s Vlastimilem Tlustým. Můj závěr z ní byl opravdu ten, že si s námi všemi chce pan Tlustý jenom hrát. Ostatně posuďte sami.

Asi před rokem a půl jsem měl tu čest účastnit se ideové konference ODS konané v Ostravě a na kterou byli pozváni tzv. ideoví spřízněnci strany. Jednalo se hlavně o managery, podnikatele, ředitele a podobnou smetánku, prostě žádný póvl. Na konferenci, mimo jiné, vystoupil i Vlastimil Tlustý, tehdejší stínový ministr financí. Ve své přednášce hlavním dílem hovořil o nevyhnutelné potřebě rovné daně 15%, vlajkové to lodi ODS, jak své „dítě“ láskyplně nazývá a za kterou je ochoten položit i život.

Abych se přiznal, měl jsem před přednáškou strach, že se jako ekonomický laik takříkajíc nechytnu, ale jak se vzápětí ukázalo, mé obavy byly liché. Přednáška byla velmi srozumitelná a jednoduchá, jakoby ji pan Tlustý již dopředu chtěl přizpůsobit svému publiku. Né, neberte všechno tak vážně, to byla teď ode mě opravdu velmi zlá a ošklivá poznámka. Dělejte jako byste ji neslyšeli, chci prostě zkrátka a dobře jen říci, že jsem přednášenému textu rozuměl i já sám, což mě mile překvapilo.

Co mě ale překvapilo nemile, ba skoro šokovalo, byl obsah jeho přednášky, respektive ta část, kde pan Tlustý vysvětloval dopad zavedení rovné daně na náš státní rozpočet. Vlastimil Tlustý nám ten šťastný dopad ukazoval na svém grafu (jak jinak, že?), který představoval závislost schodku (přebytku) státního rozpočtu na časové ose oproti dnešnímu stavu daňového pořádku v závislosti na letech, které uplynou od zavedení rovné daně.

Křivka se podobala parabole zpočátku lehce klesající, v zápětí však prudce stoupající až stoupala takříkajíc nade všechny meze. Tuto křivku Vlastimil Tlustý doplnil jednoduchou tabulkou vždy s uvedeným rokem a příslušnou cifrou deficitu nebo přebytku státního rozpočtu.

Přesné cifry z Tlustého grafu si už nepamatuji přesně, ale řádově to bylo asi takto:

Rok 2007:  -10 mld

Rok 2008:  -3 mld

Rok 2009:  +4 mld

Rok 2010:  +9 mld

Rok 2012:  +18 mld

Rok 2014:  +36 mld

atd….   a končilo to někdy u roku 2017, kde přebytek st. rozpočtu činil již částku řádově blízkou +100 mliardám. Obávám se, že kdyby pan Tlustý měl delší papír a svůj graf namaloval až někde k roku 2050, jeho přebytek by se vymknul kontrole a naši potomci by si s ním respektive s jeho velikostí již nevěděli rady a z nadbytku peněz by se patrně zbláznili.

Když jsem se v diskusi zeptal pana Tlustého, zda svoje odborné odhady a výpočty myslí vážně, odpověděl mi, že se samozřejmě jedná jen o prognostický odhad, který čím směřuje dál do budoucnosti, tím je méně přesný, nicméně mě před celým sálem poučil, že jeho graf  je v pořádku a že se tomu v matematice říká extrapolace, což je údajně běžná vědecká metoda.  

Děkuji pane Tlustý, to jsem fakt netušil. Kdybyste se někdy zase, nedej bože, stal ministrem financí, kreslete si své grafy raději vždy jen tehdy, bude –li se naší, ale také evropské a raději i celosvětové ekonomice zrovna dařit, ať vaše extrapolace vždy směřují jen a jen vzhůru. A my tam dole si pak můžeme s klidným svědomím do svých deníčků a grafů poznačit, že za rok budeme moci se svou rodinou do Jugoslávie, za další rok si koupíme nový vůz a pak nás budou čekat už jenom samá pozitiva.

Pozor, poslední aktuální zprávy říkají, že tatínek malému Vlastíkovi dokázal domluvit a ten údajně snad přestal trucovat. Řeknu vám, ten pan tatínek to s tímto rozmazleným frackem vůbec nemá jednoduché. Inu, jakého si jej vychoval, takového ho má, není –liž pravda.