Portské v konečníku a opiové doupě v Holešovicích!

Dokud nebude v Holešovicích pořádné opiové doupě, zvu vás všechny aspoň k sobě – třeba na mejdan plný portského. Vlastní klystýr s sebou!

Minulý týden mi Monique nalila skleničku portského jako aperitiv. Mňam! A co teprve sklenička portského jako digestivum! Mňam mňam!!! Taky máte tak rádi portské?

Tuhle nějaký chlápek ve Státech miloval portské tak moc, že se ho nedokázal vzdát ani poté, co mu odoperovali půlku žaludku. A to už žádný alkohol pít nemohl, samozřejmě. No když to nejde dveřma, půjde to oknem. Nebo v jeho případě spíše zadními vrátky.

I dopřál si tak jednou večer klystýr přímo královský: hned dva litry toho nejlepšího Porta. Jen si jaksi neuvědomil, že alkohol se žaludkem vstřebává mnohem pomaleji. Holt jemná sliznice konečníku je citlivější než drsné stěny žaludku zvyklé i na kyselinu. A tak z toho nakonec byla spíš královská otrava alkoholem. Ráno ho našli mrtvého. S hadičkou v zadku – a se šťastným úsměvem na rtech.

Zmíněný pán si vybral sice malinko bizarní způsob sebevraždy, ale dospělý člověk má přece právo hledat svoje štěstí po svém. A právo pořádně se ožrat patří mezi základní lidská práva! Jestli to není v ústavě, rozhodně by to tam být mělo. Vždyť to lidstvo dělá už od jeskyní.

Nechť už to šlo zkvasit a chlastat, nechť to šlo kouřit, šňupat nebo žvýkat, člověk na to vždy přišel. A po celou historii lidstva si toho všeho dopřával tolik a tak často, jak to jen šlo. Od nepaměti si přece lidi uspokojují hlavně svoje tři základní touhy: nacpat si břicho, zasouložit si a ožrat se. Nebo jakýmkoliv způsobem vypnout mozek. Zfetovat se. Koukat na televizi. Začíst do knížky. Ztrhat se ve fitku. Nebo prosouložit celý den. Ať žijí endorfíny!

Každý máme na to jiný trik, jak nechat uniknout svoji utahanou a vystresovanou mysl z tohoto zbědovaného světa, kde se ráno musí do rachoty, večer přijde tchýně a zítra je třeba zaplatit složenky, někam pryč. Do krajiny snů, do země dobré nálady, do toho tak sladkého světa zapomnění – a příroda nám přece nabízí nepřeberné množství látek, které nám to umožní docela bezpracně. Tak proč toho nevyužít?

Já samozřejmě podpořuju nekuřácké restaurace a zákazy alkoholu za volantem. Správně! Vykažme kouření a chlast třeba spolu s veřejnými domy a nevzhlednými spoluobčany až někam na periferii. Klidně! Ale pozor!!! Nechme si aspoň někde jedno klidné místo pro svoje neřesti! Když jsem dospělý člověk a chci si huntovat zdraví po svém a poctivě jsem si na to vydělal, dejte mi už všichni svátek. Ať mě laskavě všichni přestanou s(r)át s tím zakazováním všemožných substancí, na které já mám zrovna chuť. To je jedno, jestli to jsou američtí puritáni, Evropská unie, naši křesťani, všemocní policajti nebo třeba poslanci sponzorovaní mafií. Ať všichni táhnou do háje!

Pojedu klidně až někam do Holešovic do svého oblíbeného opiového doupěte, ale když dostanu chuť žvýkat betel, kouřit hašiš a přikusovat jednohubky s houbičkami, budu vědět, kam jet. Nějaký pomejdanový modrý anděl mě už domů dostane. A nechci u toho podporovat organizovaný zločin, stačí mi platit DPH! Prostě mám právo na svoje legální portské v konečníku (obzvláště pokud se jedná o ten můj) – a právě tak mám právo na legální opiové doupě v Holešovicích. Mimochodem, Libeň by taky byla OK.

No, časem nám to možná opravdu povolí. Do té doby si musíme všichni vystačit s chlastem a cigaretami – i když i ty se nám už snaží zakázat o stošest.

Doufám, že aspoň ten klystýr bude ještě dlouho legální...