Věřím v Boha. A Bůh věří ve mě. Je to můj Nebeský Pán. Celý život řídí mé kroky. Mám ho rád. On má rád mě. Máme se rádi. A vy si nechte ty hloupé poznámky.
Stál jsem ráno ve Vršovicích na křižovatce u Edenu. Byl jsem na cestě do práce. Přede mnou jelo jedno auto za druhým. A já jsem nevěděl jak na druhou stranu. Když se mi najednou v hlavě rozsvítilo...
Děkuji Ti, můj Pane! Už chápu. Je to Tvoje zkouška. Zkouška trpělivosti a pokory. Musím jen čekat! Já Tě, Otče, nezklamu! Padl jsem na kolena a začal se modlit. Věděl jsem, že se mi z nebes jako skutečně věrnému časem dostane zasloužené odměny. Nebe se otevře, provoz ustane a já pod láskyplným Božím pohledem v míru přejdu.
Kolem poledního mě začala bolet kolena. Cožpak jsem nehodný a nevydržím ani krapet nepohody? Cožpak je má víra tak slabá? Když se mi najednou v hlavě rozsvítilo...
Děkuji Ti, můj Pane! Už chápu. Je to Tvoje zkouška. Zkouška víry a odhodlání. Musím prostě jen zavřít oči a jít. Já Tě, Otče, nezklamu! Pevně jsem sevřel víčka a vykročil vpřed. Bůh ve se nebetyčné moudrosti se jistě postará o svého syna. Moře dopravy se rozestoupí a já se suchou nohou dostanu na druhou stranu. Moje víra je neochvějná!
Vzápětí přede mnou projel obzvláště hlučný kamion, já si vzpomněl na ženu a dva hladové krky doma a otevřel jsem oči. Cožpak jsem tak nehodný a nedokáži přinést ani malou oběť? Cožpak je má víra tak slabá? Když se mi najednou v hlavě rozsvítilo...
Děkuji Ti, můj Pane! Už chápu. Je to Tvoje zkouška. Zkouška šikovnosti a samostatnosti. Musím se protlouct sám. Pomoz si člověče a i Bůh ti pomůže! Já Tě, Otče, nezklamu! Proto jsi mi dal tu svobodnou vůli, viď. A teď na mě koukáš, jak s ní naložím. Budu proskakovat mezi auty jako akrobat. Nebo rozsypu hřebíky a zastavím dopravu. Natáhnu od lampy k lampě lano a s deštníkem v ruce to elegantně probalancuju. Já to zvládnu a Ty se na mě budeš seshora spokojeně usmívat.
Ale jsem nemehlo. Žádný plán, co bych uměl realizovat, mě nenapadl. Cožpak jsem opravdu neschopen dostát Tvým vysokým nárokům, Pane? Cožpak je má víra tak slabá? Když se mi najednou v hlavě rozsvítilo...
Děkuji Ti, můj Pane! Už chápu. Je to Tvoje zkouška. Zkouška znalosti Božího slova. Vždyť Ty jsi nám už veškerou moudrost, kterou k životu potřebujeme, dávno nadiktoval. Hned otevírám Knihu. Nečekané vítězství nad Aramejci. Jošijášovo utkání s egyptským králem. Uzdravení setníkova otroka. To se mi zrovna dneska nehodí. Zkouším hledat "křižovatka" nebo "semafor". Ctrl-F? Nebo F5? Tak aspoň “grep přechod”?
Otče, víš, jsem Ti neskonale povděčný za Tvojí moudrost, ale pomohla by lepší indexace nebo aspoň základní vyhledávání. A hodně, hodně vysvětlování. Nevyznám se ve Tvém Slově. Ach ne, jsem v něm přímo ztracen. Cožpak je má víra tak slabá? Když se mi najednou v hlavě rozsvítilo...
Děkuji Ti, můj Pane! Už chápu. Je to Tvoje zkouška. Zkouška poslušnosti. Musím do kostela. Na ty dvě hodiny se už to stejně do práce nevyplatí. Běžím se vyzpovídat. Pan farář celý život studoval Boží Slovo. On bude vědět, co mám dělat.
A pan farář mi řekl: Dej si, Adame, tři Otčenáše a Dva Zdravase a na přechodu příště zmáčkni ten čudlík. Čudlík zmáčknout! Jak prosté! Pan farář je Svatý muž. On mi vždy pomůže. Vždy mě vyslechne. On mi vždy řekne, co mám dělat. Děkují Ti, Pane!
Můj život je v dobrých rukách...
