Adame! Já to nedostala!!!

První ranní telefonát. Ve sluchátku vystresovaný ženský hlas: Adame! Já to nedostala!!! Pánové, ruku na srdce – koho z vás by se nezmocnila panika? A dámy: která jste nic podobného nikdy neřekla?

Bylo krásné ráno, na stole mi vonělo kafe a venku to vypadalo na nádherný letní den. Najednou taková telefonická studená sprcha. Nebo spíš šok. Samozřejmě, že jsem měl zrovna (více méně) čisté svědomí. Ale kterého chlapa by to alespoň neznejistilo? Hned jsem začal zpytovat svědomí – a co třeba ten mejdan před měsícem? Jak mám trochu okno? Navíc – a to už byl doopravdy průser – jsem neměl ani nejmenší tušení, kdo mi volá. A po takovém dramatickém úvodu se už prostě nejde zeptat "A s kým vlastně mluvím?"
Chvíli jsem koktal neutrální fráze, než mi konečně došlo, že volá kolegyně, které jsem slíbil večer poslat mejl s nějakou strááášně důležitou přílohou, aby to mohla hned ráno na schůzi prezentovat. A ona to... ehm... nedostala a hned ráno mi zavolala. Mejl jsem ji přeposlal, ale lidi – prosím vás – nešlo by dávat si trochu pozor na to, co říkáte do telefonu? Nebo co píšete? Víte jak mě tenkrát vyděsila jedna stručná SMSka? Dáma napsala jen: "Mám zpoždění"...
Nebo třeba jak mi jistá velice elegantní starší paní, ředitelka něčeho důležitého, začala do telefonu mumlat: "Jéééžiši, kde jí zase mám... No já ji nikdy nemůžu najít... Počkejte, hned to bude... Jó, dobrý, tady je..." Ona teda hledala propisku, ale víte jaké mě to stálo úsilí ji do toho telefonu neříct "Ale, paní ředitelko, vždyť ji přece máte celý život na stejném místě – jako všechny ženský, ne?"
Čeština nabízí nepřeberné množství dvojsmyslů všeho druhu. A díky tomu i neskutečné množství kouzelných situací. Pamatujete si reklamu, kde mladá žena s koketním úsměvem říká "Ta moje kačenka je pořád v pohybu"? Byla to reklama tuším na jogurt. Nebo si vzpomínám si na roztržitého šéfa, co mu podřízená ve dveřích sdělila, že jde ke gynekologovi. Šéf, zabrán do práce, zaslechnul "k zubaři", jako už několikrát za poslední týdny a odpověděl: "No ženská, že si v tom necháte furt šťourat! Jo, a objednejte mě taky na příští týden..."
Já sám dvojsmysly rád, ale nikdy nevymyslím, co minule kamarád. Zazvonil mu telefon a on do ztichlé kanceláře před tuctem lidí nahlas odpovídal. Druhou stranu jsme neslyšeli, takže to znělo přibližně takto:
Nejde to? A máš to ve správný díře? (...) Tak zkus tu druhou (...) Taky jsem se už párkrát strefil až napodruhý (...) do tý správný. (...) No do tý, jak je tam hned vedle ten malý čudlík. (...) Jasně, nejdřív čudlík zmáčkneš a pak normálně zasuneš. (...) Ježiši, jak to, že nemůžeš najít čudlík! Si vem brejle, ne? Tak maš? Prima. (...) Teď by to mělo jít normálně zastrčit. (...) Už? A slyšíš něco? (...) Moc nahlas? S tím už si poradíš sám, ne? (...) Tak já jdu pracovat a ty už to nějak dodělej sám...
To odpoledne se už v kanceláři moc práce neudělalo... Takže lidi, ale opravdu – mohli byste si prosím trošku ohlídat, co říkáte?
P.S.1 Pro ty méně chápavé: Kolega telefonicky pomáhal instalovat zvukovku...
P.S.2 A na závěr, v podání naší talentované ilustrátorky, vzpomínka jak jednou v sauně se dvě hezké mladé holky domlouvaly, že už půjdou ven a ne a ne najít tu správnou, nedvojsmyslnou, frázi. Přítomní chlapi se výborně bavili...